Mistr temné psychologické prózy Jaroslav Havlíček a Chrudim
Mistr české psychologické prózy Jaroslav Havlíček, jehož výbor povídek s názvem Zánik městečka Olšiny právě vyšel v nakladatelství Carcosa, měl vazby k chrudimskému regionu.
Narodil se 3. února 1896 v podkrkonošské Jilemnici v tamním čísle popisném 54. Jeho otec Josef byl učitelem na zdejší obecné škole, matka Julie byla dcerou hraběcího nadlesního Ferdinanda Kny z Chlumce nad Cidlinou. Jaroslav Havlíček od roku 1909 studoval reálku v Jičíně, maturoval na ní v roce 1913. Na přání rodičů pak nastoupil na abiturientský kurz při Obchodní akademii v Chrudimi, stejně jako o řadu let později herec František Filipovský.
Tady si musím trochu přihřát polívčičku, inu vždyť jsem chrudimský archivář. V mém rodném městě Havlíček bydlel podle dochovaných záznamů ve školním roce 1913/1914 v Zahradní ulici čp. 5. V třídním katalogu je jeho docházka ohodnocena jako „velmi pilná, pořádná“, chování pak jako „zcela uspokojivé a slušné“. Odkazy na Chrudim se objevují hned v několika Havlíčkových dílech. V autobiografické novele Máňa například o tomhle období píše: „Prchly prázdniny, prchal zvolna školní rok kursu při obchodní akademii v Chrudimi (…) Chrudim mi byla dobou šťastného jinošství a několika šťastných i nešťastných lásek.“ Do regionu se pak vícekrát vracel, jak dosvědčuje dochovaná korespondence se spisovatelem Jaromírem Johnem (1882-1952), žijícím tehdy ve Slatiňanech. 13. srpna 1941 mu například Havlíček píše z prázdninového pobytu v Horním Bradle: „Vážený pane doktore, byl bych se už ozval, ale to psí počasí kazí náladu. Silně pochybuji, že se odtud dostanu ještě na nějakou delší túru, dni prchají, v sobotu odjíždíme. (…) Podle Vašeho skvělého plánku jsem onehdá šel dobře, dokud žlutá značka nezmizela, pak na radu jakési báby jsem bloudil až hanba a pak lomcoval plotem u Chrudimky v Krkance, hledaje marně přechod.“
Poté, opět v souladu s přáním rodičů, začal Havlíček studovat na pražské technice obchodní vědy, byť sám toužil po studiu malířství na uměleckoprůmyslové škole. Na toto období později vzpomínal: „Konečně tedy Praha – ale jaká – zdecimovaná, válečná, ubohá! (…) Vlastně jsem v Praze tehdy nestudoval, jen jsem byl zapsán. Spal jsem do jedenácti, flákal se, flámoval, dokud byly peníze a dokud bylo kde – když byl hlad, jelo se domů. Zbůhdarmé utrácení peněz. Ale byla válka, doba, kdy se vše zdálo zbytečné – člověk si našel vždy nějaké zdůvodnění. Dnes tu jsem – kde budu zítra? Kamarádi hynuli. Sentimentalita. Bezútěšnost. Bezcílnost. V roce 1915 – naštěstí? – odveden. Narukoval jsem (…) třikrát ve frontě (…) Volyňsko v létě 1916 a na podzim – konečně Itálie 1918.“ I tyhle životní zkušenosti se posléze promítly do Havlíčkova literárního díla.
V roce 1919 obnovil přerušená vysokoškolská studia a v rámci praxe začal pracovat jako úředník Živnostenské banky, kde zůstal i poté, co školu definitivně opustil. Současně se ve volném čase věnoval literární tvorbě, přičemž začínal jako básník.
Jaroslava Havlíčka občas spojujeme s hororem, a to především kvůli jeho vynikajícímu románu Neviditelný (1937), který byl dvakrát zfilmován (1965, 1988). I Petrolejové lampy (jako román i film) mají svým vyústěním blízko k hororu.
Méně je už známo, že Havlíček napsal řadu zajímavých, v řadě případů aspoň znepokojivých povídek, z nichž většina ironií osudu vyšla až po jeho smrti.
V současné době vychází v nakladatelství Carcosa výbor dvou novel a deseti povídek z různých období autorovy tvorby. Knihu otvírá bizarní Zánik městečka Olšiny, po němž je výbor pojmenován. Vyznačuje se černým humorem a bohatou fantazií. Autor v něm nechal zemřít boha a vtipně domýšlí, k čemu by mohl vést rozpad zažitých pořádků.
Vzpomínkově laděná povídka Černá paní, jinotajná Faustova smrt a noční můru připomínající Svatá noc přinášejí temnou fantastiku, Vítr, Amorek smrti, Past a Přicházející z pekel zase reálné zlo, byť často s jistým závanem osudovosti a nadpřirozena. Na rozmarnější notu jsou naopak laděny povídky Hodinky pana Balabána, Pes a Vše pro dítě, v nichž ovšem na čtenáře také čekají nejrůznější mrazivé momenty.
Závěrečné, znepokojivé, autorem již nedokončené romaneto Smaragdový příboj sleduje temný osud Ondřeje Nestroidesa, syna hvězdáře, stiženého záhadnou a paralyzující měsíční chorobou.
Jaroslav Havlíček bohužel skončil podobným způsobem, jaký často předurčil svým hrdinům. Obvykle se uvádí, že z fyzického vyčerpání, způsobeného jak prací v úřadu, tak usilovnou literární činností, onemocněl, stejně jako malý synek inženýra Petra Švajcara z Neviditelného, zánětem mozkových blan, kterému podlehl 7. dubna 1943 ve věku pouhých 47 let. Nicméně úmrtní matrika zaznamenává jako bezprostřední příčinu smrti zápal plic.
Zánik městečka Olšiny tedy vychází u příležitosti 80. výročí úmrtí autora a dokazuje, že Havlíčkova díla zůstávají dodnes nadmíru působivá: tu děsivá, tu vtipná, tu jedovatě ironická, tu dojemná, vždy prodchnutá určitou tesknotou a melancholií.
| Název knihy | Zánik městečka Olšiny |
| Autor | Jaroslav Havlíček |
| Žánr | Povídky, Literatura česká |
| Nakladatelství | CARCOSA |
| Rok vydání | 2023 |
| Počet stran | 304 |
| ISBN | 978-80-88243-78-6 |
 | www.carcosa.cz |
