#WORKYinNYC – Díl 11 – Nonstop, já chci žít nonstop
Tak jsem nazval svůj poslední den výletu za oceánem. I když by se dalo říci, že se jedná o dva dny, protože jsem na nohou od čtvrtka od 10 AM. Pro většinu z vás začal den tím, že jste se probudili. Pro mě tím, že jsem popoletěl. Po hodinovém letu jsem v 22 hodin místního času (v Kanadě už mají 24 hodinový formát, jako u nás) přistál na letišti Pearson v Torontu v Kanadě.
Po standardním procesu na letišti jsem nejprve zamířil do směnárny, kde jsem si zbylé USD vyměnil na CAD. Na cestu z letiště Pearson (které je podle mě zatím nejhezčí, co jsem kdy navštívil) jsem do centra využil krásný a rychlý vlak UP Express za 12 CAD. Obavy z nefunkční karty se nepotvrdily. V Torontu funguje skvěle.
Asi za půl hodiny jsem vystoupil na hlavním vlakovém nádraží a večerní prohlídka města mohla začít. Stejně jako v New Yorku, jsem si vytipoval pár míst, která chci vidět i v Torontu. Jakmile jsem vystoupil, objevila se přede mnou CN Tower, která se do roku 2007 pyšnila titulem nejvyšší budova na světě. Se svou výškou 553 metrů se nedá přehlédnout a pohled na ní mám téměř po celou dobu.
Vydal jsem se směrem k jezeru Ontario, ve kterém se krásně odrážel měsíc. Odtud jsem zamířil k Nathan Phillips Square, na kterém se nacházejí stará i nová radnice. Náměstí také vévodí nápis TORONTO, který společně se sousední kašnou mění v noci svou barvu. Dále jsem pokračoval kolem hokejové síně slávy ke kostelu svatého Jakuba. A právě u něj začíná příběh s pozváním na snídani.
Skutečně jsem byl pozván na snídani. U kostela jsem narazil na podobně smýšlejícího člověka, který také nevěřícně obdivoval jeho krásu a výšku. Dali jsme se do řeči a když si nechal ujet už druhou tramvaj se kolem nás začali motat místní bezdomovci. Menší potyčka s nimi dopadla dobře a on se rozhodl, že se vydá putovat dál se mnou. Po chvíli jsme na ženu obtěžkanou taškami. Tak jsme se rozhodli jí pomoci. Při společném rozhovoru, kdy nám sdělila svůj životní příběh, skončila tím, že je z ní bezdomovec. Můj nový kamarád se rozhodl udělat dobrý skutek a oba nás pozval na snídani. Když jsme se po 3 společných hodinách loučili, tak z něho vypadlo, že mu ta snídaně vůbec nedělala problém, protože jako zaměstnanec Blackberry vydělává několik milionů ročně.
Otázkou zůstává, zda se tomu dá vůbec věřit. Nicméně s plným žaludkem, který mě nic nestál, se opět vracím na naměstí Nathana Phillipse, přes pobřeží jezera Ontario až k CN Tower. To byla moje poslední zastávka v Torontu i tohohle výletu. Lepší zakončení jsem fakt nemohl vymyslet. Ve svých 350 metrech nabízela krásný výhled včetně prosklené podlahy, která u mnoha lidí vyvolávala rozpaky.
Návštěva Toronta byla krásnou tečkou, za mým výletem a i přes noční dobrodružství ho hodnotím jako krásné město. Příjemnou atmosféru mu dodává i obrovské jezero a spousty parků.
Pak už následoval přesun vlakem zpět na letiště, 8 hodin dlouhý let a přistání v Praze. Za celý svůj výlet jsem nachodil 169,6 km a tahle dvanáctidenní dovolená mě stála celkem 46.196,27 Kč. Pro někoho málo, pro někoho moc. Mě se tím splnil sen, který si chci rozhodně zopakovat. Třeba mé poznatky z cest někoho inspirovaly a také se vydá s batohem na zádech poznat New York.
