#WORKYinNYC – Díl 03 – Umět si vybrat místo druhá část
Včerejší den se trochu protáhl, tak si ráno pospím. Navíc toho dnes není na programu tolik. Metrem J zamířím na konečnou, kde se dostávám do nejznámější burzovní ulice. Ano, Leonardo by ze mě měl radost, že při své návštěvě nevynechám ani jeho Wall Street, plnou “kravaťáků”. To mi vnuklo nápad stavit se v nedalekém T.J.Maxx. Opět odcházím s krásným kouskem od Calvina Kleina.
Odtud zamířím směrem na jih k vodě a dostávám se k pobřeží, kde staví Liberty Island Ferry. Jak název napovídá, jedná se o trajekt na ostrov, kde stojí Socha svobody. A teď začínám litovat, že jsem vstal tak pozdě. Nejslavnější symbol Ameriky chce vidět každý, takže mě čeká asi hodinové stání v několika frontách. Podobně jako u ESB má čekání více fází – na vstupenky, na bezpečnostní kontrolu i na loď. K tomu do nás pěkně pere sluníčko. Čas ve frontě si krátím pozorováním nejrůznějších typů lidí. Od rodinky v roztomilých batikovaných tričkách, přes zvláštně sestříhané obočí až k zelené či růžové hlavě. Vůbec nejhorší, s čím se ve frontě můžete setkat, jsou kočárky, které se všude bezohledně prodírají.
Na lodi se každý cpe dopředu. Říkám si, že loď nebude couvat, tak si zaberu pěkné místo v zadní části. Díky tomu mám Manhattan jako na dlani. Každý mě prosil, abych ho pustil si taky něco vyfotit. To už se ale blížíme k Liberty Island a Statue of Liberty. Vidět sochu zblízka byl můj další cestovatelský sen, který si plním právě teď. Krásné počasí ve spojení s příjemným větříkem přímo vyzývá k procházce kolem dokola až k trajektu zpět.
Po návratu na pevninu zamířím k bývalému World Trade Center. Po něm, resp. nich tam zůstaly pouze dvě díry do země. Velice působivě z toho američané udělali důstojný památník této hrůzné události moderních dějin. Opodál navíc vystavěli nové WTC nazvané jednoduše One World Trade Center (1WTC), které se tak stalo 4. nejvyšší budovou světa. Dalším místem, které stojí za zmínku, je nedávno otevřená budova The Oculus. Jde o nejdražší nádraží na světě.
Na pozdní oběd se přesouvám do čínské čtvrti, kterou nemůžete minout. Typické čínské lampiony, nápisy a hlavně zápach jejich jídel. Restaurací tam najdete nespočet. Já volím Noodle Village.
Posledním dnešním bodem programu je Brooklynský most, který také patří mezi ikony New Yorku. Znát je to i na počtu lidí, kteří po něm jdou. Přehlídka zvláštních lidí pokračuje i zde. Proti mně jede náramně vysmátý chlapík, který si svou, zřejmě první, jízdu na kole nahrává. Chyběla už jen pomocná kolečka. Jako správný rebel jdu v pruhu, který je právě cyklistům vyhrazen, protože jich za celou cestu moc nepotkám. Procházka je to velice příjemná. Na konci Brooklyn Bridge nesmím zapomenout na “nejlepší zmrzlinu New Yorku”. Teda tak to píše většina průvodců. A skutečně. Domácí zmrzlina z Brooklyn Ice Cream Factory nemá chybu. I za cenu 7.25$. Obzvláště ta Pecan Butter.
Po přesunu metrem zpět jsem zavítal do obchodu Centruy 21. Najdete tam podobné věci jako v již zmíněném T.J.Maxx, ale nemusíte se tu tak přehrabovat a občas narazíte i na lepší ceny. Cestou domů se ještě stavuji u Vivi Bubble Tea v italské čtvrti, abych načerpal atmosféru místních čtvrtí a hlavně si vyfotil sošku Marge a Maggie Simpsonových.
Při chození po Manhattanu narazíte na nespočet semaforů a přechodů. Pokud neradi někde čekáte, tak vás jistě dlouho svítící červený panáček, v americkém případě červená ruka, vytáčí. V New Yorku se na červenou moc nehraje. Teda co se chodců týče. Stejně jako jsem se s tím setkal v Londýně, tak i zde stačí, když se pořádně rozhlédnete a můžete vyrazit. Je to otestováno v obou případech i před zraky policistů.
