Vztek a jiné emoce
recenze knihy Vztek a další příběhy
Jsem povídkový typ. Rád povídky píšu, rád je čtu. A tak jsem se už nemohl dočkat již delší dobu avizované knihy Lucy Taylor Vztek a další příběhy, vydané nakladatelstvím Golden Dog.
Už z anotací bylo jasné, že se jedná o poměrně drsné prózy a tento předpoklad autorka bezezbytku naplnila. Hned první povídka, která dala knize titul, je vyprávěním kriminálníka o jeho návratu z vězení a o následném brutálním účtování se svou minulostí i s lidmi, kteří ji spoluvytvářeli. Je napsaná přesně tak, jak by ji taková osoba mohla podat: drsně a bez příkras. Přesto z ní cítíme autorčin nadhled, neboť se vyznačuje značnou dávkou sarkasmu. Sledujeme panoptikum lidských povah z okraje společnosti, bizarních lidských osudů i jejich krvavých konců z rukou hlavního hrdiny. Vlastně se jedná, dalo by se říct, o jakousi černohumornou satiru, demaskující zlo ukryté v lidech a v mezilidských vztazích.
Podobný charakter i styl mají dvě následující povídky: Stvoření ženy a Věci, o kterých se nemluví. Poté, co jsem dočetl druhou jmenovanou, ovládla mě trochu obava, aby nebyly všechny povídky takříkajíc na jedno brdo. To totiž považuji asi za nejhorší vlastnost povídkových knih, kdy autor či editor, aby zachoval jednotu vypravěčského stylu nebo tématu, vytvoří monotónní řadu textů, které čtenáři brzy začnou splývat. Ale musím říci, že mě příjemně překvapilo, když hned další povídka přehodila výhybku.
Zlatíčka, nominovaná na Cenu Brama Stokera, jsou zajímavě pojatou sci-fi dystopií s bizarními prvky. Následující povídky (V jeskyni delikátních pěvců a Extrémofilové) zase přinášejí výživnou porci lovecraftovsky laděného hororu. Vyprávějí o neuchopitelných temných silách, jež se v prvním případě skrývají v jeskynním labyrintu a ve druhém v nitru nehostinné Antarktidy. Extrémofilové jsou navíc zajímaví i tím, že vzdálené hrůzy čtenáři podávají prostřednictvím zážitků z rockového koncertu.
Poněkud jinou notu přináší fantaskní povídka La seňora blanca, odehrávající se v mexickém starobinci, která se točí kolem tématu smrti a osudovosti. Je velmi atmosférická a působí mnohem smířlivěji než ostatní texty.
Závěrečná próza Jak umírají praví muži, se vrací k drsnějšímu stylu. Odehrává se v Thajsku, kde má plánovaně vyhasnout život jednoho ze tří přátel, který trpí nevyléčitelnou nemocí. Všechno se ale zamotá a konec povídky překvapivě vyznívá celkem optimisticky.
Nebudu zastírat, že mě kniha potěšila, možná až nadchla, asi nejvíc ze všech překladů, které doposud vydalo nakladatelství Golden Dog. Nejedná se vždy o čisté horory, dokonce ani o čistě fantastické příběhy. Mnohdy převládá drsný až naturalistický realismus, občas jako by vystrkovalo růžky bizarro. Nicméně jednoznačně se jedná o texty temné. Ano, Lucy Taylor je primárně drsná autorka, nicméně dokáže psát velmi různorodé příběhy. A její osobitý styl umí být velmi plastický: někde převažuje brutalita, černý humor a ironie, jinde naopak atmosférické tajemno.
S obsahem pak naprosto souzní obálka s kresbou Jiřího Miňovského a jako vždy precizní grafická úprava Michala Březiny.
Je možné, že Vztek a další příběhy ne úplně každému čtenáři sednou tak dokonale jako mně, ale rozhodně stojí za přečtení!
| Název knihy | Vztek a další příběhy |
| Autor | Lucy Taylor |
| Žánr | Literatura světová, Horory, Povídky |
| Nakladatelství | Golden Dog |
| Rok vydání | 2022 |
| Počet stran | 268 |
| ISBN | 978-80-88067-43-6 |
 | www.goldendog.cz |
 | www.databazeknih.cz |
Nakladatelství Golden Dog se zaměřuje na horor, thriller, detektivku a další žánrovou literaturu. Jedním z cílů je podpořit české hororové autory a vydávat je pod jednotnou značkou a spojit je tak v soběstačnou a fungující skupinu.
