Vzpomínka na Otakara Brouska
Jako vzpomínku na zesnulého herce Otakara Brouska st., který zemřel 14. března 2013, si připomeňme rozhovor, který jsme s ním natočili v roce 2010 v rámci Ležáckým podvečerů.
Rozhovor začal velmi příjemným seznámením, pan Brousek byl opravdu báječný. Celý náš rozhovor se nesl v nostalgickém duchu.
Proč jste se rozhodl být zrovna hercem?
No proč? No, tak to přišlo v životě lidským. Najednou jsem k tomu dospěl, že bych to mohl zkusit. Začal jsem hrát na vesnici, jako ochotník v ochotnickém divadle, kde jsem dělal všechno možné, režíroval jsem, dramaturgoval, pomáhal jsem stavět scény i jsem hrál na housličky tak a tohle to, prostě všecko. Na vesnici jsem dělal ochotnické divadlo. No a pak jsem chtěl dělat zkoušku na konzervatoř, ale poněvadž to bylo za války, konzervatoř byla zavřená, tak jsem musel počkat až na konec války, na rok 1945, a no a pak jsem se takovou šťastnou shodou okolností dostal do Městského divadla na Kladně a stal jsem se profesionálním hercem.
Jaký je Váš největší zážitek ze základní školy?
Ze základní školy? (smích) No tak jednak si vzpomínám na první třídu v obecní škole, kde jsme měli báječného pana řídícího učitele, (odmlčel se) hrál nám na housličky, poněvadž tehdy ve škole nebyly klavíry, nebylo ani harmonium, takže když byla hodina zpěvu, tak on nám hrál na housle a my jsme museli vstát a zpívat národní písničky. Takže tam jsem se poprvé setkal s muzikou a pak mě učila paní učitelka Morávková, byla mladá paní učitelka, byla velice krásná, ve 3. a ve 4. třídě, no a já jsem ji strašně zbožňoval.
Jaká byla Vaše nejhorší známka na vysvědčení a z čeho?
Na vysvědčení? Na vysvědčení jsem měl nejhorší známku trojku – z fyziky.
Jaká byla Vaše první divadelní role – myslím už v tom profesionálním herectví?
No to bylo právě v září, jsme měli premiéru v roce 1945 v Městském divadle na Kladně a hráli jsme hru Josefa Kajetána Tyla – Kutnohorské havíře a já jsem, poněvadž mi bylo jednadvacet let začínal jsem, byl jsem kandrda, začátečník, tak jsem hrál tři role najednou! V prvním jednání jsem dělal starého havíře, byl jsem zmalovaný strašně, aby ze mě udělali starého havíře, sešlého chudáka, pak jsem hrál takového jako sluhu pana minsvistra v Kutné Hoře, a potom jsme s panem Hlinomazem, já nevím jestli vám to jméno něco říká (Josef Hlinomaz – herec pozn. red.), tak s ním jsme dělali dva takový halapartníky, takové zbrojnoše, jsme tam stáli s halapartnami.
Co nejkurióznějšího se Vám stalo za vaši kariéru?
No tak víte, ono by se dalo vyprávět strašně moc, poněvadž na divadle se může stát všechno. Jo já jsem zažil i takové věci jakože třeba oživla mrtvola – musela poněvadž aby zachránil představení tak můj kolega musel říct můj text aby se mohlo pokračovat dál.
Co jste říkal na to, že se Vaše děti rozhodly být herci?
No že to je jejich volba víš, to je, já jsem demokraticky prostě k tomu přistupoval a nějak jsem je k tomu nepřinucoval, ani jsem jim v tom nezbraňoval. Takže jak dcera Jaroslava, tak Otakar mladší si to prostě vybrali a stojí na svých nohách.
Jste považován za elegána. Jak se udržujete v kondici?
Ale no tak, jednak je to myslím trošku dáno asi rodově, poněvadž jak tatínek i maminka se dožili vysokého věku, no a pak jsem od malička sportoval, já jsem chodil do Sokola, takže jsem sokoloval, jak doporučoval pan prezident Masaryk, že dobré je sokolovat – cvičit, takže od malička jsem se svým bratrem o dva roky mladším jsme dělali všechny možné sporty, takže volejbal, hokej v zimě, on hrál výborně fotbal, já jsem fotbal neuměl, ale za to jsem uměl slušně hrát basketbal, tenis jsme dělali – hráli, ale i tak jako závodně.
Jaké je Vaše životní motto?
Čím se řídím? No, nedělat druhým to, co si nepřeji aby dělali mně.
