Vysvobození od Jamese Dickeyho aneb povinná součást knihovny každého muže
Dobrodružný román Vysvobození od Jamese Dickeyho se dá popsat všelijak a je velice snadné přicházet stále s novými popisy a různými tvrzeními o tom, jaká tato kniha vlastně je, čím je, o čem je, co v ní je a tak dále a tak dále, až se zdá, že nejlepším řešením bude prostě říci, čím tato kniha není, protože to jest faktem takřka do očí bijícím: tato kniha rozhodně není “četbou pro slečinky”.
A to není myšleno nijak urážlivě, žijeme přeci jenom v emancipované době, avšak na druhou stranu nelze popírat zcela očividnou pravdu – jedná se totiž o knihu, která popisuje krutou a surovou realitu v její ryzí a nijak nezkreslené podobě a testosteron tu prýští z každé stránky tak silně, až by člověk skoro přísahal, že je v knihkupectví musí průběžně promazávat potem Sylvestra Stallona…
Zápletku příběhu představuje na první pohled zcela prostý plán čtyř relativně průměrných měšťáků sjet divokou horskou řeku v hlouběji neprobádané divočině obývané pouze uzavřenou komunitou něčeho, co se dá stěží označit jinak než prostě jako za “vidláky”. Z ústřední čtveřice výrazněji vyčnívá pouze typický macho Lewis, kulturista, sportovec a nadšenec do táboření, přírody, kanoistiky a lukostřelby, který byl také onou osobou, která přišla s celým nápadem na tento výlet.
Jenomže, jak už to tak bývá, nic nikdy nevyjde tak úplně podle plánu a prosté sjíždění řeky se zvrhne zvrhleji, než by byl kdokoliv očekával. V popisu děje na přebalové záložce knihy je sice zmíněno, že se „víkendový výlet záhy mění na adrenalinovou noční můru“, ale to, co se našim čtyřem protagonistům doopravdy přihodí, může čtenáře zaskočit opravdu nepříjemně.
Avšak nic ze škály stále větších a větších těžkostí, se kterými jsou hrdinové s postupem příběhu konfrontováni, autorovi nebránilo v tom, aby děj barvitě dokresloval do rozměrů až nadpozemské přírodní lyriky. Napínavé a akční sekvence se zde střídají se snadno představitelným popisem přírodních krás a půvabů, a ač to může znít značně nesourodě, tyto dva prvky románu se nádherně doplňují a všechno do sebe naprosto přirozeně zapadá, i když možná některého čtenáře občas překvapí, že je bez sebemenších problémů schopen v kůži hlavního hrdiny Eda Gentryho v jednu chvíli bojovat o holý život a v té druhé už se kochat nádherným výhledem na říční údolí a nespoutanou přírodu.
Za to lze vděčit autorovu vybroušenému vypravěčskému stylu, který je naprosto dokonalý a čtenáře snadno pohltí. Ten tak může takřka cítit vodní tříšť na své tváři, slyšet syčení hadů v křovinách i vidět jas slunce zapadajícího nad hladinou řeky, zatímco se do příběhu noří až po uši a proud děje ho nezastavitelně unáší dál a přitom nebezpečně nabírá na rychlosti. Napětí stoupá a v člověku eskaluje mrazivé vědomí nebezpečí, které číhá za každou zákrutou řeky…
Zásadní myšlenkou knihy je pak především duševní přerod typické “kancelářské krysy” vystavené problémové situaci – muž z města, který si žije svůj nudný život v uspěchané konzumní společnosti, avšak je konfrontován s drsnou přírodou, v níž zákony města neplatí a je třeba začít hrát úplně jinak.
Máme možnost sledovat Edovy myšlenky, pocity a celkové vjemy z aktuálního dění a být svědky toho, jak se nové situaci přizpůsobuje a jak si s ní dokáže, či spíše nedokáže, poradit.
Je to fantastická podívaná (či spíše “počtená”, přestože tedy na její motivy byl v roce 1972 natočen i film s Burtem Reynoldsem v hlavní roli…), díky které si člověk uvědomí často přehlíženou hodnotu svého bezproblémového života a krásu pohodlí, které mu bylo dopřáno, aniž by ho při čtení musel byť jen na okamžik opustit.
Zajisté se nejedená o knihu pro každého, ale určitě není na škodu dát jí šanci, i když třeba jen z prachobyčejné zvědavosti, touhy po troše literární akce, po úniku z naší běžné reality či naopak po jejím plném docenění.
Protože vám mohu zaručit, že po dočtení této knihy už nikdy nebudete vnímat teplo a pohodlí vašeho domova tak jako dřív…
~tz~
