Výstava Kurta Gebauera v Chrudimi
Klasik měkkého sochařství Kurt Gebauer, emeritní profesor ateliéru veškerého sochařství na Uměleckoprůmyslové škole v Praze se představí v Chrudimi svými objekty v prostoru a zároveň obrazy. Jeho velkým tématem je totiž koupání. Sám je velký plavec a bojovník za zachování přírodních lokalit pro bohulibou činnost plavání, slunění a relaxace. Zapojil se například do výzvy proti developerskému zrušení plovárny Džbán v Divoké Šárce. Zima bývá nevypočitatelně dlouhá a tak si čas do letního volna můžeme ukrátit ve výstavě plné slunečního záření a srdečních záležitostí. Gebauerovy figurální kompozice mají cosi z Vančurova Rozmarného léta. Pánové a dámy se lenivě pohybují spoře odění po břehu, ve vodě nebo v sauně a sochaři mohou kreslit a studovat svět v pohybu.
Sochař Kurt Gebauer (1941, Hradec nad Moravicí) absolvoval ateliér sochařství na pražské Akademii výtvarného umění u profesorů Makovského a Lidického. Už před tím se školil na Škole uměleckých řemesel v Brně a prošel i Sochařsko-kamenickou školou v Hořicích v Podkrkonoší. Získal stáž u prof. O. H. Hajeka ve Stuttgartu a ve slavném Césarově ateliéru na Académie des Beaux-Arts v Paříži. Normalizaci strávil s rodinou na samotě ve Stradonicích, kde založil svůj vlastní Stát Gebauer.
Měkké plastiky (Vycpaná Libuše) vytvářel z nedostatku prostředků i z přesvědčení. Účastnil se neoficiálních akcí (chmelnice Mutějovice, 1983), postavil k době kritické sádrové Trpaslíky na zahradě Galerie H v Kostelci nad Černými lesy (1985). První uvolnění znamenali jeho Zdraviči umístění během Rockfestu na balkonu Paláce kultury v Praze roku 1987. Českou státností a vlastenectvím se zabýval v několika následujících letech. Realizoval řadu prací do veřejného prostoru: Utíkající dívku, Děvče na židli. Téma dospívání a puberty použil i v pomníku mladého W. A. Mozarta pro Brno, kde geniálního skladatele zachytil jako zlobivého klučíka s jedním andělským křídlem. Vymýšlel také dětská hřiště (Ostrava, Fifejdy).
Stal se profesorem veškerého sochařství na vysoké škole Uměleckoprůmyslové v Praze, kde působil od roku 1990. Jeho ateliérem prošlo na sto padesát studentů, mezi jeho nejvýznamnější žáky patří David Černý, Marek Rejent nebo Lenka Klodová. Z pozice svého profesorského titulu a celoživotního sochařského působení ví o trojrozměrné umělecké disciplíně opravdu hodně a nebojí se to říct. Promyslel a zapsal řadu vlivných a vtipných teorií o vztahu člověka a společnosti. Je také malířem, fotografem, autorem kreseb a instalací, filozofem, spisovatelem a básníkem, pedagogem a performerem.
