72. výročí vyhlazení obce Ležáky
Dnes, 24. června 2014, si připomeneme smutné výročí. Uběhne 72 let od vyhlazení osady Ležáky. Obec byla zničena německými fašisty v odpoledních hodinách 24. června 1942. Byla to odplata za atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
V noci z 28. na 29. prosince 1941 dopravil letoun RAF (Britského královského letectva) na území Protektorátu Čechy a Morava dva parašutistické výsadky. Prvním byla skupina Anthropoid, tvořena parašutisty Jozefem Gabčíkem a Janem Kubišem měla v Praze spáchat atentát na zastupujícího říšského protektora SS Reinharda Heydricha. Druhým byla skupina Silver A, se třemi parašutisty: Alfrédem Bartošem, Josefem Valčíkem a Jiřím Potůčkem. Skupina měla na Pardubicku navázat spojení s domácím odbojem. Radiotelegrafista Jiří Potůček je s ležáckou tragédii velmi úzce spjat. Potůčka v ležckém mlýně schoval mlynář Jindřich Švanda. Spolu se svým švagrem Josefem Šťulíkem, vrchním strážmistrem z Vrbatova Kostelce Karlem Knězem, bratry Vaškovými, strojníkem lomu Hluboká Karlem Svobodou, autodopravcem Čeňkem Burešem a Miroslavem Stantejským byli členy ilegální odbojové skupiny Čenda, která operovala na Chrudimsku. Radista Potůček měl pomocí vysílačky Libuše vysílat depeše do Londýna exilové vládě.
Po atentátu na Heydricha se po celém Protektorátu rozpoutalo nacistické běsnění. Každý, kdo měl jakoukoliv spojitost s parašutisty, byl zastřelen a v častých případech i s celými rodinami.
Nástupce R. Heydricha, Karl Herman Frank, nařizuje vyhlazení obce Lidice, o dva týdny později jsou na jeho rozkaz vyhlazeny i Ležáky. Přítomnost vysílačky nacisté tušili, věděli, že na Chrudimsku funguje velmi silný odboj a při odhalení členů skupiny Silver A zjistili napojení ke skupině Čenda. To jako záminka k vyhlazení stačila.
Ještě téhož večera nacisté zavraždili nedaleko Zámečku v Pardubicích 34 obyvatel Ležáků, 18 žen a 16 mužů. Sedm osob z Ležáků a dalších více než čtyřicet spolupracovníků parašutistů zastřelili 25. června a 2. července 1942. Všech 13 dětí odvezli ještě v noci z 24. na 25. června do Prahy, poté do internačního tábora v Lodži, případně do dětského domova v Puščikovku nedaleko Poznaně. Přežily jen sestry Jarmila a Marie Šťulíkovy, které byly uznány za vhodné k poněmčení a předaly je pod cizími jmény do německých rodin. Po válce je přivezl do vlasti policejní inspektor Josef Ondráček.
Jedenáct ležáckých dětí našlo smrt 25. července v plynovém voze v polském Chelmnu.
Na rozdíl od Lidic nebyly Ležáky nikdy obnoveny. Na místě, kde stávaly domy, jsou dnes žulové pomníky, tzv. hrobodomy. Tragédii si lidé už šedesát osm let připomínají. Ani letos tomu nebylo jinak. V neděli, 22. června 2014, se konala pietní vzpomínka za účastni přeživších sester Šťulíkových, prezidenta republiky Miloše Zemana a dalších hostů.
