Vstupte!

Pondělí 28. února 2011 od 19 hodin, Divadlo Karla Pippicha Chrudim

Komedie o nekončících patáliích dvou klaunů na penzi. Willie Clark a Al Lewis – slavné komické duo z éry vaudevillu. Po jedenácti letech se mají opět sejít a pro televizi natočit nejzdařilejší číslo – je to vlastně jejich labutí píseň. Staří páni se ale nemohou stále dohodnout, ačkoliv se v podstatě mají rádi, vzájemně se jen dráždí a vůbec není jisté, jak to s oběma tvrdohlavci nakonec dopadne. „Nikdy nezačínám psát s úmyslem napsat komedii a vždy začínám napřed promýšlet všechny tragické rysy svých postav,“ říká autor.

hrají:
  Willie Clark – Petr Nárožný
  Al Lewis – Ladislav Mrkvička
  Ben Silverman – Jan Čenský
  ošetřovatelka – Libuše Švormová 

hlasy ze záznamu: 
  režisér – Ladislav Trojan
  televizní hlasatel – Jiří Ptáčník
  karbaníci – Václav Vydra
                   Jindřich Bonaventura
                   Ernesto Čekan
  hospodyně – Jana Boušková
                       Kateřina Hrachovcová

děti z tanečního souboru JARO

překlad – Ivo T. Havlů
hudba – Petr Mandel
scéna – Milan Čech
režie – Pavel Háša

délka představení s přestávkou cca 2 hodiny

produkce
Agentura HARLEKÝN s.r.o.
Václav Hanzlíček

Kdy: Pondělí 28. února 2011 od 19 hodin
Kde: Divadlo Karla Pippicha Chrudim
Vstupné: 320 Kč, 330 Kč

Neil Simon
je nejúspěšnější (a údajně i nejbohatší) americký dramatik posledních čtyřiceti let, nekorunovaný král broadwayských činoherních scén s přesahem i do oblasti muzikálů. Narodil v roce 1927 v New Yorku. Měl přezdívku “Doc”, protože od dětství snil o povolání lékaře. V 16 letech vstoupil do armády. Pak sice začal studovat medicinu, ale studium nedokončil. Začal psát skeče a později seriály pro televizi – a uvízl drápkem. Jeho první hra “Come Blow Your Horn” (Pojď nám zatroubit) je prý hra autobiografická. S ní ještě díru do světa neudělal. Druhou hru dokonce nejprve vzdal. Teprve po dokončení úspěšného libreta k muzikálu “Little me”(Malé já), který měl premiéru na Broadwayi v roce 1962, se k ní vrátil a ta založila jeho slávu. Byla to hra “Barefoot in the Park” (Bosé nohy v parku). Další neméně slavnou hrou byl “Podivný pár”, nadšeně přijatý nejen obecenstvem, ale i vážnou kritikou, což je shoda vcelku dosti vzácná. Od Podivného páru napsal Neil Simon další hry (Sliby chyby, Apartmá 719, Drobečky z perníku, Poslední ze žhavých milenců, Zajatec na druhé avenue). V roce 1972 píše komedii “… vstupte!” (The Sunshine boys). Jako většina jeho ostatních her se i tato komedie zakrátko stala hitem New Yorku a byla vyhodnocena za jednu z nejlepších her sezóny 1972/73. I v dalších letech obohacoval Neil Simon repertoár broadwayských divadel o nové hry (např. Kapitola druhá, Každý má svého Leona, Blázni, Hodný pan doktor, Chci k filmu, Dámská jízda, Ztracen v Yonkersu). Můžeme bez nadsázky říci, že patří k nejhranějším a nejoblíbenějším autorům na světě. Podle jeho her vznikla řada úspěšných filmů. Kritika chválí autora především za to, že dokázal “jak je důležité nebýt vážný” – což je narážka na známý titul Oscara Wilda. Obdržel několik významných ocenění a v roce 1991 prestižní Pulitzerovu cenu. Simonův humor není nikdy zlý. Simon není supem – ptáčkem posměváčkem. Naopak, v jeho hrách zaznívá smířlivý, chápající hlas. Komedie “…vstupte!” není jen komediální studií dvou komiků na penzi. Je lidskou hrou o problémech stáří, o odchodu z aktivního tvůrčího života. Nevysmívá se malichernostem ani “dětinkostem”, které s sebou stáří přináší, ale na druhé straně, nečiní z tohoto úseku života onu poslední a nejsmutnější kapitolu. S úsměvem spíše napovídá. Mladým, aby leccos pochopili a uvědoměli si, jak i oni budou jednou uvažovat a starým – aby vzali život takový, jaký je a netrápili se ubíháním let, které tak jako tak nelze zastavit.

CO JE AMERICKÝ VAUDEVILLE?
V Simonově hře „. . .VSTUPTE!” jsou hlavními postavami dva stár_ noucí herci, kdysi slavní komikové, kteří vystupovali ve d dvojici jako THE SUNSHINE BOYS ve vaudevilIových divadlech na Broadwayi. Slovo VAUDEVILLE je v divadelní terminologii několikavýznamové, resp. prodělalo několik významových posunů. Takže dnes je známe v evropském kontextu ve významu „situační komedie”. Původ slova je francouzský. Objevuje se v 27. století a v tehdejším slovníku znamená píseň, a to píseň, kterou každý zná (tedy v dnešní terminologické hantýrce šlágr). Od konce 19. století se vaudevillem v USA rozumělo divadlo kabaretních rozmanitosti šantánově varietního typu, který měl analogii v anglickém music-hallu či variety: produkce namíchaná z čísel dramatických (komické skeče, aktovky, kondenzované verze populárních her), hudebních a pěveckých, tanečních, varietních a na přelomu našeho století i filmových. Vaudeville act to byl kuplet, komický výstup, monolog, kouzelnické číslo, artistické číslo, břichomluvecký výstup (herec s loutkou) atd.. Vaudevillová scénka přenesená z jeviště před kameru dala vznik filmové grotesce. Řada hvězd zlaté éry němé grotesky logicky vyšla z jevištního vaudevillu: CHARLES CHAPLIN, BUSTER KEATON (Frigo). ROSCOE „FATTY” ARBUCKLE, W. C. FIELDS, STAN LAUREL… Ve vaudevillových divadlech začínal také například slavný tanečník, herec a zpěvák FRED ASTAIRE. Vaudeville act písňový byl školou a tribunou mnoha zpěváků: EDDIE CANTOR, AL JOLSON, SOPHIE TUCKER… Právě Sophii Tucker vzpomínají – vedle jiných – také hrdinové naší hry – WiIIie CIark a AI Lewis. Pochopitelně, tato dvě jména nejsou autentická, Simon si je vymyslel, ale za osudy dramatických postav cítime skutečné osudy skutečných herců, kteří se zánikem vaudevillu, burlesky, honky tonk (barové divadlo) končili své životy nezřídka v chudobě, v opuštěnosti, na periferii veřejného zájmu. Je smutnou ironii a přitom vývojově příznačné, že film (zprvu integrovaný do struktury amerického vaudevillu) posléze tento žánr spolu s nástupem muzikálových divadel (30. léta) vytlačil a zlikvidoval. Nostalgie nad „úmrtím” vaudevillu byla vyjádřena ve slavném Chaplinově filmu „SVĚTLA RAMP”. Ozývá se konečně také v lidsky dojímavé komedii Neila Simona „…VSTUPTE!”

Více na http://www.harlekyn.cz/

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli.