Víš svý, Lucie…

24. srpna 2017, Poděbrady

Víš svý, Lucie, pár zásahů už máš… Nejsem sice Lucie, ale Veronika a je to fakt, ve svém věku pár zásahů už mám, ať už skvělých, nebo jiného kalibru a napsal je sám život. Každopádně zásahy, které mi už dvacet let dává kapela Lucie, oceněná v rámci hudebního večera – udílení Andělů 2010 jako kapela a interpret dvacetiletí mi připomínají skvělé momenty z různých životních etap.

Když jsem na svém prvním koncertu Lucie v 17 letech skákala v batikovaném tričku, ruce omotané bezpočtem kožených a pletených náramků, s červenými vlasy a osmidírkáčovými martenskami na zimním stadionu v Pardubicích, nemohla jsem asi týden spát z toho, že se mi povedlo ukořistit trsátko Roberta Kodyma, kvůli kterému (trsátku i Robertovi) jsem neváhala použít lokty a poprat se o něj. Vítězně jsem si ho pověsila na kožený řemínek na krk, poté, co jsem ho doma proděravěla kružítkem.

Hity jako Amerika, doprovázející stejnojmenný film, Rouháš se bohům či Sex je náš nebo Dotknu se ohně jsme procítěně zpívaly se spolužačkami ze střední při posedávání na lavičkách v parku, Dotknu se ohně, případně Chci zas v Tobě spát, nebo Sen zase zpívali spolužáci nám na školních výletech při nesmělém vybrnkávání na kytaru, nicméně s jasným poselstvím písničky, jejíž slova měli pečlivě nastudovaná. Lyžařský výcvik pro budoucí učitele, který jsem absolvovala na vysoké škole těsně před Vánoci ve druhém ročníku, mi zase navždy bude připomínat písnička Medvídek, která v tu chvíli burácela z rádia v téměř každé horské hospůdce, kde jsme se spolužáky ocitli naprostou náhodou cestou pro proviant.

Každá z těch písniček mi připomíná zážitek, který ať už opakovaně či jednorázově doprovázela, a že jich bylo!

Často se dívám na DVD Lucie v opeře, koncert odehraný v roce 2002. Kombinace symfonického orchestru, skvělých hudebních hostů a našlapané čtveřice členů kapely, byla neuvěřitelná. Nejen pro své dlouholeté vzpomínky, zvědavost, ale hlavně kvůli nadšení a zájmu podívat se zpět do minulosti jsem uvítala dokument Lucie: Příběh jedný kapely, na který jsem s radostí vyrazila do komorního chrudimského kina. Příběh, který po celou dobu nejen připomínal skvělé a emotivní melodie jedné z nejlepších českých kapel, ale také ukazoval zákulisní dění, přátelství i střety v názorech na tvorbu společné muziky, ovšem zastřešené profesionálním přístupem a zodpovědností, chutí a nadšením vyjít na pódium před fanoušky a být tu pro ně, pro ty, kteří se těší na fenomenální práci s bicími a charismatický zpěv a kontakt s publikem Davida Kollera, nezaměnitelný hlasový projev a procítěnost Roberta Kodyma ve svém charakteristickém klobouku a koženém kabátě, výraznou basu Petra Chovance, známého jako P. B. CH. a samozřejmě Michala Dvořáka, který v Lucii vládne klávesám a syntezátorům.

Právě Michal Dvořák, hudebník a producent, je zakladatelem Mezinárodního festivalu filmové hudby a multimédií – Soundtrack Poděbrady, kde letos proběhne jediný koncert skupiny Lucie.

Já chci být rozhodně u toho. A vy?

www.lucie.cz   |   http://soundtrackfestival.cz

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli.