Status Quo v Liberci zastavili čas a předvedli zemité boogie jako zamlada

Do liberecké Tipsport areny se v pondělí 2. listopadu 2009 přiřítil slavný hardrockový expres z Velké Británie. Přijela kapela, která na ostrovech patří k pilířům hudební scény a která se může pochlubit nejvíce singlovými úspěchy na tamní hitparádě. Zkrátka a dobře, po dlouhých 11 letech v Česku opět zahráli Status Quo.

Nepříliš zaplněná hala, odhadem asi dva a půl až tři tisíce lidí, se po deváté hodině dočkala strhujícího koncertu. Zazněla během něj většina nejznámějších skladeb kapely, která vznikla už v roce 1962. Jako otvírák Statusáci zvolili rock’n’rollovou vypalovačku Caroline, velký hit z roku 1973. Francis Rossi s Rickem Parfittem důrazně hrábli do strun svých legendárních telecasterů a dali jasně najevo, v jakém duchu se celý večer ponese. Následoval singlový hit z roku 1985, valivá skladba The Wanderer, zahraná se stejnou energií – a bylo evidentní, že britští pohodáři si hodlají show náležitě užít.

Zvuk byl od začátku hodně ostrý a přitom průzračně čistý, kapela nažhavená a fanoušci u pódia natěšení. Skvostné hardrockové boogie, které se hodinu a půl valilo z pódia, by snad rozhýbalo i nebožtíky. Co si ale má člověk pomyslet o lidech posedávajících na tribunách? Asi nemají v pořádku uši ani duši.

Koncert, který zakončoval letošní evropské turné na počest čtyřicetiletého výročí prvního hitu kapely, nabídnul nejen probírku nejúspěšnějšími statusáckými skladbami, ale i několik velepříjemných překvapení. Na to, že Statusáci vygradují koncert peckami In The Army Now, Down Down (v roce 1975 jednička na britské hitparádě), Roll Over Lay Down, Whatever You Want či erbovní hymnou Rockin’ All Over The World, by se daly vsadit životní úspory. Ale nepříliš známé skladby Creepin’ Up On You a The Oriental (z alba Heavy Traffic z roku 2002) či svižnou Beginning Of The End (otvírák z poslední studiové desky) očekával jen málokdo.

Páteř koncertu ale tvořily vzpomínky na největší hity. Status Quo k nám přijeli zakončit letošní turné s názvem Pictures – 40 years of hits, odvozeným z písničky Pictures Of Matchstick Men z roku 1968, která se stala jejich prvním úspěchem na britské (a zcela výjimečně i americké) hitparádě. I tenhle psychedelicky laděný kousek kapela samozřejmě v Liberci zahrála a pak skalní fanoušky potěšila i dalšími odvěkými lahůdkami: zazněl druhý hitparádový úspěch Ice In the Sun, až zběsilé rychlé boogie Mean girl z roku 1971 a také ryze hardrocková vypalovačka Big Fat Mama z roku 1972. Došlo i na zemitou skladbu Rain či velký hit z roku 1980 What You’re Proposing.

Ačkoli v Česku vystoupili Status Quo už potřetí, až letos si přivezli i projekční plátna, na něž se promítaly momentky z koncertních vystoupení a klipové záběry. Ale největší atrakcí bylo samozřejmě dění na pódiu. Rossi předváděl své typicky klátivé pohyby s doširoka rozevřenýma nohama, Parfitt sveřepě drhnul struny, pohazoval hlavou a chvílemi vypadal, jako by s kytarou srostl do jednolitého organismu. Ti dva se od sebe liší i povahově: zatímco Rossi se na koncertech ujímá role baviče a vtipně komunikuje s publikem, vlasatý Parfitt působí i v 61 letech jako divoký, nespoutaný rocker, který svou drsnou hrou kytaru doslova ždímá.

Dalším pamětníkem je usměvavý baskytarista John “Rhino” Edwards. Ke kapele se připojil v roce 1986, aby s ní nahrál comebackové album In The Army Now. Jediným hudebníkem, který se v liberecké hale dlouho tvářil nezúčastněně, byl bubeník Matt Letley: služebně nejmladší člen kapely. Pookřál až poté, co se dočkal uznalého aplausu po několikaminutovém sólu na bicí.

Zbývá zmínit nejstaršího člena kapely. Je jím třiašedesátiletý Andy Bown, klávesák, který si rád zahraje i na kytaru či foukací harmoniku. I on dovede být dobrým bavičem, zejména když během koncertu s kytarou v ruce vytvoří s Rossim a Parfittem vizuálně i zvukově nekompromisní hráz, z níž přímo tryská životadárná hardrocková energie.

Nadmíru spokojené publikum si samozřejmě vytleskalo, či spíš vydupalo a vykřičelo několik přídavků. Status Quo mu nejprve naservírovali pecku Paper Plane, jeden z pradávných řinčivých hitů. A úplně nakonec vytáhla kapela z rukávu svůj parádní kousek: nefalšované medley neboli směsku z převzatých skladeb. Úryvek z Roadhouse Blues od Doors okořenil Andy Bown foukací harmonikou, při Bye Bye Johnny z dílny Chucka Berryho zlákal Rossi ke zpěvu refrénu nadšené lidi v nevelkém, ale rozdováděném kotli.

Pak už se Status Quo, zjevně potěšeni úspěchem, jen uklonili a zamávali fanouškům na rozloučenou. A když se z reproduktorů v již rozsvícené hale linul jímavý ploužák Rock ‘N’ Roll, statusácký hit z roku 1980, byla to příhodná tečka za skvělým hudebním zážitkem. Mezi diváky nechyběl a spokojený asi byl i Olda Říha, který má britské mistry tří akordů ve velké oblibě. K více než 118 miliónům prodaných desek Status Quo má ale jeho (stylově podobný) Katapult ještě hodně daleko…

Francis Rossi se před libereckým koncertem nechal slyšet, že kapela nevěděla, že má v Česku tolik fanoušků. A dodal, že k nám Status Quo chtějí jezdit častěji než dosud. So rock ’til you drop, boys. Už teď se na vás těšíme!

Celou fotogalerii z koncertu Status Quo v Liberci naleznete na adrese – http://www.fotozajda.cz/koncerty/status_quo/galerie.html.

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli.