Splnila si svůj sen
Když bylo v roce 2007 Kláře Jožákové ze Skutče třináct let, vysnila si svůj cíl – stát se modelkou nebo herečkou. Svěřila se s tím svým rodičům, ale podpory se nedočkala. První focení zkusila v mém ateliéru, a když mi řekla, že bude určitě jednou modelka, musel jsem se zasmát, protože vím, že dělat tuto práci vyžaduje ty správné kontakty a plné nasazení.
Klára se však nevzdávala a bylo vidět, že to myslí vážně a že jde tvrdě za svým cílem. Neváhala a přihlásila se do soutěže Miss Bravo Girl 2007, kde se úspěšně dostala až do semifinále. Bohužel finálový postup ji nečekal, protože neměla dostatečnou výšku. Organizátoři soutěže však věc neponechali náhodě, oslovili Klárku a nabídli jí smlouvu s dětskou agenturou BanditModels. Rodiče však neviděli modeling jako smysluplnou věc a Klára si svou smlouvu musela doslova vybrečet. Na první casting Klárku doprovodil táta, který ji vysvětlil, jak se orientovat v metru. Druhou cestu už musela zvládnout sama, ozbrojená jen mapou. Klárce se dostávala podpora ve škole (Základní škola Smetanova Hlinsko a Obchodní škola Stěžery Hradec Králové).
Každá modelka potřebuje pro prezentaci co nejlepší fotky, tak Klára chodila na foto testy, které si platila úplně sama – např. penězi z brigády v truhlárně či restauraci. Její první foto test nafotil Lukáš Dvořák, díky kterému pak už přicházely nabídky práce (Fashion story pro časopis Bravo Girl..)
V roce 2009 začala Klárka spolupracovat s agenturou Studio 91 a znovu přihlásila do soutěže Miss BG a tentokrát se s dostatečnou výškou probojovala až do finále. Důležitější než samotná výhra soutěže byl však pohovor se scouty modelingových agentur celého světa. (Lidé, kteří hledají nové tváře)Ten však Klárka zvládla na jedničku a zájem o ni projevila jedna z nejlepších agentur na světě – Donna models Tokio s nabídkou okamžitého vycestování na tři měsíce do Tokia. Jelikož bylo Klárce pouze 15 let a vidina kariéry byla celkem slušná, agentura přišla s návrhem nasazení rovnátek, aby Klárka v dalších letech nepřicházela o práci kvůli nedokonalosti zubů. I přes to, že měla rovnátka, však nadále pracovala. Nafotila kolekci návrhářek Sistersconspiraci a objevovala se na přehlídkovém mole. Ve volném čase se věnovala focení a rozšiřovala si tak své portfolio. Nejčastěji spolupracovala a i nadále pracuje s fotografem Tomášem Černým, který se stal během prvního focení její velmi dobrý přítel. Každý rok však Klárka postupovala kontrolu agentury z Tokia, která o ni měla stále velký zájem. Bohužel za tu dobu Klárka prošla pubertou a její postava se celá změnila. Z dítěte se stala slečna, najednou měla boky a prsa. To bohužel nemají některé agentury rády, protože každý modelingový trh se specializuje na jinou práci. Právě v Japonsku mají nejraději panenkovský vzhled a konfekční velikost 32. Přišly však další nabídky, z nichž vyšel jako nejideálnější start právě Soul, neboli Jižní Korea.
Čekalo jí dlouhé dvouměsíční odloučení od rodiny, od rodné země, ale hlavně od přítele Honzy. To nesla opravdu těžko. Před sebou měla několikahodinový let a spoustu nových přátel a poznatků. Jenže hned na začátku se vyskytl problém- na letiště nedorazil skaut a ona byla v tom lidském mraveništi sama. Naštěstí to netrvalo dlouho, její průvodce po Soulu se objevil, a hned Kláru odvezl “do práce” – na focení. Po časovém posunu osmi hodin a třinácti hodinovém letu to bylo něco – ještě, že bylo k dispozici kafe a Red-Bull. Mě samozřejmě zajímalo, jak se v Koreji fotí modelky a proč si vybírají naše děvčata. Pracovní tempo je tam obrovské – Korejci jsou zvyklí hodně pracovat. Modelka běžně fotí 12 hodin denně, nebo se účastní několika castingů. Fotí se jak s klientem, tak s manažerem celého projektu, hned se hodnotí fotky a ladí se to k co nejvyšší dokonalosti. Modelky se tam berou jako figuríny, ke kterým sice mají místní úctu, ale nedávají jim žádné soukromí. Na druhou stranu – auto i s řidičem, pití na baru zdarma, vip sekce v nejluxusnějších klubech i bydlení v centru Soulu je pro modelku samozřejmostí. No a proč ty Češky? Každá dívka v této branži se hodí pro nějaký trh – a na Klárku právě sedí Korea, Čína či Turecko. Je to podle postavy, a rysů obličeje.Korejcům se takový typ dívek velice zamlouvá, ale neznamená to, že by toho nějak zneužívali. Místní muži jsou velice galantní a pozorní, rádi se oblékají do drahého oblečení, potrpí si na luxus. V místě vůbec neznají kriminalitu, nemají tam bezdomovce. Technicky jsou daleko před námi, moderní technologie tam jsou zcela běžná věc. Co Kláru trošku trápilo, bylo Metro – tam se zezačátku těžko orientovala, protože veškeré nápisy tam jsou pouze ve znakové korejštině a metro samotné má víc jak 300 stanic. Netrvalo to však dlouho a rychle si zvykla.
Klára fotila v Soulu hodně věcí – Svatební šaty, golfové oblečení, spodní prádlo, vánoční katalogy, kalhoty, bundy… Zamilovala si místní jídlo a neustále jí někdo připomínal Prahu, kterou tam velice dobře znají, protože se v naší metropoli točila jejich nejoblíbenější telenovela. Stesk po domově se stupňoval a nezachránily to ani Skype hovory s rodinou.
Jak říká Klára – jedna cesta do Soulu nic neznamená. Je to další poznání, další kamarádi, další zážitky. Když poznáte lidi, kteří se tomu věnují od 12ti let a cestují po celém světe, nemůžete se považovat za modelku. Klára spolupracovala s fotografem, který mimo jiné pracoval na soutěži Amerika hledá top modelku. Klárčinou oporou v Soulu byla její nejlepší přítelkyně Egle, která vyhrála Miss Litva. Seznámila se tam také s jejím přítelem, nejlepším popovým zpěvákem z Litvy.
V Soulu si však sáhla až na samotné dno, proto nechce v budoucnu spoléhat pouze na modeling.
Nyní Klára spolupracuje s Czechoslovak models a studuje vysokou školu – Sociální a mediální komunikaci a láká ji práce moderátorky, reportérky či tiskové mluvčí. Jakmile sundá rovnátka, která si pro dokonalý úsměv nechala nasadit ještě jednou, hodlá se svým přítelem odcestovat zase pryč, za prací. Právě nafotila kalendář pro jedno z nejlepších kadeřnictví v Praze, Salon Oskar, titulní stránku svatebního magazínu, módní editoriál, kolekci módní návrhářky Moniky Vaverové a také se zúčastnila soutěže Česká 
miss, kde se probojovala až do semifinálového kola. Dalším kolem bohužel neprošla, možná právě kvůli rovnátkům.
Z osobní zkušenosti vím, že je Klára skromná holka, která si jde tvrdě za svým cílem, proto jí přeji hodně úspěchů v životě i práci. A jestli soutěž Miss zkusí příští rok, tentokrát bez rovnátek a dokonale připravená? Jak sama říká, pokud na to budu mít chuť, tak určitě, ale pod vidinou každé takové srandy se skrývá strašně moc úsilí a času, takže uvidím, co mi tento rok přinese a nechám se překvapit.
Věřím, že se přihlásí znovu a přeju ji první místo, Klára si to zaslouží. A já jí blbec nevěřil…
