Sněžka – útěk do nebe
Těžký příkrov mraků, které dusí českou kotlinu, nutí našince k útěku. Jako ideální místo pro aktivní trávení volného času se nabízí hřebeny našich nejvyšších hor. Nad mraky je totiž mnohem příjemněji a svítí tu sluníčko. Vydejte se s námi na Sněžku, náš nejvyšší vrchol.
Z Pece Obřím dolem na hřeben
Obec Pec pod Sněžkou vznikla až v průběhu 16. století, kdy byla jednou ze tří částí Velké Úpy. První písemná zmínka o Peci pod Sněžkou, coby samostatné obci, pochází z roku 1790. Lidé zde ale žili mnohem dříve. Nejstarší zmínky o osídlení pochází z roku 1511. Tehdy byla zahájena těžba měděné rudy a arzenopyritu v místních dolech. Těžba v dolech byla ukončena až v roce 1959. V současné době je Pec pod Sněžkou významným horským střediskem nabízejícím vyžití jak v letním, tak hlavně v zimním období.
Zpoplatněné parkoviště se nachází na severním okraji města za mýtnou bránou u řeky Úpy. Jsme tu brzy ráno a tak poplatek za parkování ve výši 120 Kč budeme platit až odpoledne při odjezdu. Teplota vzduchu se před devátou hodinou ranní pohybuje kolem nuly a na trávě a kamenech je jinovatka. Předpověď slibovala sluníčko, ale to je schované za mraky nad námi. Slibná předpověď počasí přilákala spoustu lidí a parkoviště se pomalu plní přijíždějícími auty.
Široká pohodlná cesta značená modrou turistickou značkou opouští Pec pod Sněžkou a kolem Boudy v Obřím dole přichází k malé kapličce. Kaplička postavená v roce 1873 již neslouží svému původnímu účelu. Zato zde však můžeme v jejím interiéru shlédnout volně přístupnou expozici, která dokumentuje drsné životní podmínky původních obyvatel a důsledky častých lavin na jejich život a zdejší přírodu. U kapličky končí asfaltka a cesta začíná konečně výrazněji stoupat. Se vzrůstající nadmořskou výškou se začíná i oteplovat a objeví se tolik očekávané sluníčko. Pohled na Studniční horu a Úpskou jámu dává tušit, že dnešní výstup bude opravdu stát za to.
Procházíme kolem staré vodárny postavené v roce 1912. Stará vodárna stojí v samém závěru Obřího dolu u Rudého potoka. Celá tato technická památka je volně přístupná. Podobně jako v již zmíněné kapličce, i zde máme možnost shlédnout dobovou fotodokumentací a některé části původního zařízení, které umožňovalo zásobovat Sněžku vodou. K bývalé Obří boudě je to už jen kousek. Cestou procházíme kolem Dixova kříže, věnovanému Štefanu Dixovy, bývalému správci Obří boudy, který 1. dubna roku 1900 tragicky zahynul pod lavinou.
Bývalá Obří bouda stoji na okraji Úpské jámy ve výšce 1395 m. V polovině 17. století zde byla postavena tzv. Panská bouda. Jednalo se o velmi jednoduché stavení, sloužící v podstatě jen k ubytování dělníků, kteří stavěli na Sněžce kapli sv. Vavřince. Původní Panská bouda postupně zanikla. Movitý kupec Mittlohner z Velké Úpy financoval v roce 1847 výstavbu již zmíněné Obří boudy. Obří bouda stála do roku 1982, kdy musela být pro velmi špatný technický stav stržena. Nedaleko bývalé Obří boudy stojí na polské straně tzv. Slezská bouda.
I v českých zemích byla pětitisícovka!
Na hřebeni nepříjemně fouká a tak nám nezbývá nic jiného, než z batohu opět vytáhnout bundy a rukavice. Na vrchol Sněžky stoupáme po upravené stezce zajištěné tyčemi a zábradlím s řetězy. Jen je tu překvapivě hodně umrzlého a klouzaného sněhu a nechybí ani led. Přesto těch posledních 200 výškových metrů na vrchol Sněžky nám i s focením nezabere víc než půl hodiny. I když opatrnosti není nikdy dost.
Stojíme na skalnatém vrcholu Sněžky, 1602 m vysokém nejvyšším bodu České republiky, obloha bez mráčku a pod námi se otevírá pohled na nekonečnou peřinu mraků, která se ale pomalu přelévá přes Obří sedlo do Polska. Přesto se dnes zdá, že hlavní krkonošský hřeben opět tvoří jakousi přirozenou ostrou hranici a na polské straně už není po oblačnosti ani památky.
Nestarší stavbou, která tu stojí, je kaple sv. Vavřince. Ta byla postavena v letech 1665 – 1681 a je 14 m vysoká. Kaple, stejně jako hotel postavený v roce 1976 stojí na polském území. Hotel nahradil starou Slezskou boudu z druhé poloviny 19. století. Česká bouda bohužel podlehla zubu času a musela být v roce 2004 pro zchátralost stržena. Na jejím místě stojí známá Poštovna.
Technika a prostředky, které nám umožňují měřit nadmořskou výšku, se neustále zlepšují a zdokonalují. Pokud by tomu tak nebylo, měli bychom v Čechách téměř šestitisícovku. První měření nadmořské výšky provedl Kryštof Schilling a došel k výsledku, který by jistě nadchl leckterého romantika, náročnějšího vysokohorského turistu nebo horolezce. Naše nejvyšší hora totiž v roce 1656 měřila úctyhodných 5880 m. Další historické měření proběhlo o tři roky později a výška byla upravena na „pouhých” 2035 m n.m. Současný stav pak najdeme v každé učebnici zeměpisu pro základní školy.
Kolem Řůžohorek zpátky do Pece pod Sněžkou
Sestup z vrcholu Sněžky po žluté značce přes Růžovou horu vede pod právě demontovanou a technicky unikátní sedačkovou lanovkou uvedenou do provozu v roce 1949. V současné době se staví lanovka nová. U mezistanice lanovky na Růžové hoře dokonce přicházíme na asfaltku, která nás dovede až k dvojici tradičních horských chat Děčínské boudy a Horské boudy Růžohorky s možností občerstvení. Je 18. listopadu odpoledne a v obou chatách mají poslední zbytky polévek, pivo a několik posledních porcí borůvkových knedlíků. Sezóna pomalu končí a přes týden jsou chaty zavřené, a jak říká pan vrchní: „Už jenom doprodáváme zbytky”. Chaty stojí na rozlehlé louce pod hranicí lesa. Z nádherných výhledů na Studniční a Liščí horu dnes už asi nic nebude. Oblačnost stoupla a citelně se ochladilo, a i když se nám do inverzního pošmourna nechce, není zbytí. Cesta prudce klesá lesem po zelené značce. Blíží se čtvrtá hodina odpolední, a i když sluníčko zdaleka nezapadá, v Peci pod Sněžkou je nepříjemné a smutné šero.
I když Sněžka patří k poněkud „profláknutým” turistickým cílům, jedná se o nádherný jednodenní výlet, plný panoramatických výhledů a pokud vyjde počasí, určitě stojí za tu námahu.
Osobní stránky autora: www.fototoulky.net
