Slam poetry je svoboda, která vás naučí žít přítomností
Živá, energická a autentická. Taková je slam poetry – specifická forma autorské poezie, která není jen o slovech, ale také o jejich přednesu a o tom, jak si autor dokáže podmanit publikum. Loňským českým mistrem ve slam poetry se stal Matěj Plachta, tvůrce, který svým stylem dokázal zaujmout porotu i diváky.
Vítězství na mistrovství republiky je důkazem nejen Matějova talentu, ale také jeho schopnosti kombinovat humor, vážnost i herecký projev. V rozhovoru jsme si povídali o jeho začátcích, inspiracích i budoucích plánech. Co podle něj dělá slam poetry tak jedinečnou a co by vzkázal těm, kdo váhají vzít mikrofon do ruky?
- Matěji, gratuluji k titulu českého mistra ve slam poetry! Jaké to bylo stát na pódiu a uvědomit si, že jsi vyhrál?
Mockrát děkuji! V tu chvíli jsem cítil zejména obrovskou úlevu. Bylo to takové završení opravdu natřískaného roku a byl jsem jedině rád, že to bylo završení v tom nejpozitivnějším slova smyslu.
- Slam poetry spojuje poezii, herectví i improvizaci. Jak ses k tomuto žánru dostal? Pamatuješ si na své první vystoupení?
Se žánrem jsem se setkal teoreticky třikrát, protože jsem na něj zvládl dvakrát zapomenout. Po prvé na gymnáziu, kde nám paní učitelka pouštěla záznam na YouTube. V tu dobu jsem byl však velký odpůrce poezie, takže jsem tomu moc šanci nedal. Po druhé jsem se již šel podívat na vystoupení, ale to zejména protože tam šla holka, která se mi tou dobou líbila. Po třetí to bylo na slam poetry akci, kterou jsme sami s kamarádem zorganizovali, a to poněvadž jsme oba chtěli opravdu zjistit, co to to slam poetry je. Tam také došlo na mou úplně první moderaci a vystoupení. Vystupoval jsem hlavně protože nám chyběl soutěžící do počtu, takže jsem nervózně přečetl dva texty co mi ležely v mobilu, které jsem napsal ještě dlouho před tím.
- Tvá vystoupení jsou známá svou energií a výraznou osobitostí. Kde čerpáš inspiraci pro své texty?
Věřím, že každý má alespoň jednu věc, která je mu vlastní a o které může psát. Pro mě to je observace situací, které se dějí každému z nás, ale jednoduše na ně zapomínáme. Často si tyto situace zapisuji v tu chvíli co se stanou, nebo když mě náhodou vyvstanou na mysli a pak je na počítači solím na klávesnici.
- Co pro tebe bylo na cestě k letošnímu vítězství nejtěžší? Byly momenty, kdy sis říkal, že s tím možná skončíš?
Nejtěžší asi bylo usínání od té doby, co jsem se na finále kvalifikoval. Běžně se mi při usínání hlavou honí kvanta myšlenek, ale s vidinou finále to teprve nabralo na těch správných insomnických obrátkách. Myšlenka na konec ovšem nebyla jedna z nich.
- Diváci slam poetry často oceňují autenticitu a interakci s publikem. Jak si získáváš pozornost lidí? Máš nějaký trik?
Žádný speciální trik podle mě nemám. Možná jde pouze o zkušenosti z učitelství, kde je získání a udržení pozornosti na denním pořádku. Velkou výhodou je práce s tempem, hlasitostí a hlasem celkově. Taky se na pódiu často dost naběhám.
- Slam poetry je specifická tím, že poezie ožívá v konkrétním čase a místě. Jaké to je „odevzdat“ své dílo živému publiku?
Vzhledem ku tomu, že píšu texty vtipné, jsem vždy velice vděčný, když na pódiu text odevzdám a z publika se mi vrátí smích.
- Máš nějaký oblíbený text nebo vystoupení, které považuješ za své nejlepší? Můžeš nám ho stručně představit?
Text asi žádný specifický. Je to spíše ten text, který jsem konečně dopsal, zaslamoval a setkal se s úspěchem. Z toho mám pak radost, dokud se mi neoposlouchá a já se nemusím dotlačit k tomu, napsat text další. Vystoupení, které mě bavilo nejvíce a myslím si, že bylo i nejlepší, bylo ve Venuši ve Švehlovce. Ten den jsem byl neskutečně nervózní, ale když jsem vyšel na pódium, tak ze mě při prvním slovu všechna nervozita odpadla a já text odříkal jak kdyby automaticky. Nad ničím jsem nepřemýšlel, ničím jsem se nestresoval. Do toho na diváky kvůli osvětlení nebylo vidět a na mě se tak ze tmy za odměnu smálo přes sto lidí. To byl skvělý stav.
- Jak vidíš současnou českou slam poetry scénu? Je podle tebe zájem o tento žánr na vzestupu?
Myslím si, že scéna je tu vlastně stále dost malá a nestálá. Slamem si tu vydělává, co bych na jedné ruce napočítal a byl bych opravdu rád, kdyby se scéna a její možnosti rozrostly. Z toho důvodu také pořádáme akce (nejen) pro slamové začátečníky.
- Jaké máš další plány? Kam by ses chtěl jako slamer a tvůrce posunout?
Věřím, že hodnota titulu závisí pouze na tom, jak s ním teď naložím. Na scéně jsem opravdu chvíli a cítím zodpovědnost za to se v tomto roce posunout ve všech směrech. Vystupování, psaní textů, moderování.
Se zmiňovaným kamarádem jsem při plánování první akce ze srandy řekli, že plán je jednoduchý. Dělat akce, přihlásit mě na kvaldu a vyhrát mistrák. Plán pro tento rok je už mnohem komplikovanější, ale nějakou inspiraci si z plánu předchozího jistě vezmeme. Přeci jen mě v říjnu čeká mistrovství Evropy:)
- Co bys vzkázal lidem, kteří by si slam poetry chtěli zkusit, ale nemají odvahu vystoupit před publikem?
Díky za rozhovor a ať se ti daří, Matěji. A pozdravuj ode mě tátu.
