Skládkování odpadů je technologie známá již od pravěku

Pro konečné nakládání s odpady existují v současné době tři běžné a ověřené metody – skládkování, energetické využití odpadů a využití odpadů jako paliva pro cementárny. Nejstarším a nejrozšířenějším způsobem nakládání s odpady je jejich ukládání na skládky. Současné metody skládkování se však na rozdíl od minulosti řídí velmi přísnými pravidly.

Produkce odpadů a potřeba jejich odstraňování je úzce spjata se sdružováním člověka do skupin. Již z pravěku jsou známy odpadní jámy, které člověku sloužily pro zbavování se odpadu, zejména organické povahy. „Současná skládka je vlastně také odpadní jáma, i když funguje za úplně jiných pravidel. Princip skládkování je tedy znám již několik desítek tisíc let,“ říká Martin Lochovský, manažer pro druhotné suroviny společnosti EKO-KOM, a.s.

Pro výstavbu skládek platí celá řada předpisů a technických norem, které se snaží o zabezpečení minimalizace vlivu skládky na okolní životní prostředí. Skládky se budují v přirozených prohlubních, na rovině nebo třeba v opuštěných lomech. Od okolního prostředí musí být izolované pomocí silné fólie, na které je nanesena drenážní vrstva. Ta má za úkol odvádět z tělesa skládky přebytečnou vodu. Teprve na tuto vrstvu, která se ještě často překrývá geotextilií, se naváží odpad.

Každá skládka má svůj plán, podle kterého se odpady ukládají na jednotlivá místa. Skládka se zaplňuje postupně, v tzv. kazetách. Odpady se po dosažení určité mocnosti překrývají inertním materiálem, škvárou nebo zeminou, aby se zabránilo úletům lehkých odpadů do okolí. Odpady se rozhrnují a hutní pomocí tzv. kompaktoru, těžkého válcovacího stroje. „Základními nevýhodami skládky je zábor půdy, ztráta využitelných surovin a vznik skládkového plynu,“ vysvětluje Martin Lochovský a dodává: „Skládkový plyn vzniká rozkladem zejména bioodpadu, je silně hořlavý a většina skládek proto tento plyn jímá, spaluje v kogeneračních jednotkách a vyrábí elektrickou energii. Podle velikosti skládky se plyn může využívat i několik desítek let.“ Po ukončení životnosti skládky se těleso rekultivuje, tj. překrývá se vrstvou ornice a vysévá se tráva, případně sází nízké dřeviny. Protože skládkování s sebou nese potenciální riziko kontaminace životního prostředí, je provozovatel skládku povinen po její rekultivaci a uzavření ještě třicet let monitorovat a garantovat její bezpečnost. Přesto se jedná o zařízení, které je v současné době pro nakládání s odpady nezbytné a při dodržování všech legislativních předpisů také bezpečné.

Skládky odpadu se nacházejí i v Pardubickém kraji. Odpad je svážen například na skládku v Nasavrkách (AVE Nasavrky a.s.), ve Zdechovicích (Bohemian Waste Management a.s.), Třebovicích (Eko Bi s.r.o.), Českých Libchavách (EKOLA České Libchavy s.r.o.), v Srní u Hlinska (TS Hlinsko, s.r.o.), v Dolním Třešňovci u Lanškrouna (TS Lanškroun, s.r.o.), ve Slatině (P-D Refractories CZ a.s.) či v Bystrém (TS Města Bystré s.r.o.).

Nezapomeňte, „REDUCE, REUSE, RECYCLE“ není jenom heslo!

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli.