Rozhovor s Vaškem Bláhou pro festival Benátská! s Impulsem

Co se vám vybaví, když se řekne festival Benátská! s Impulsem?

Když jsme začínali, byl festival Benátská noc jednou z největších met, kde jsme chtěli hrát. Poprvé jsme zde koncertovali v roce 2000 díky festivalové soutěži mladých začínajících skupin. Do teď si vybavuji krásný festivalový areál v Malé Skále, kde jsme pak nakonec hráli několikrát.  Pak samozřejmě změna místa do libereckého Vesce, které je také velmi vydařené, a samozřejmě hromada zážitků. Festival Benátská! s Impulsem je na 100% jedna z našich nejoblíbenějších štací.  Ještě je nutné doplnit, že náš basák Jurda tady potkal svoji ženu. Je s ní už 17 let, mají dva super kluky, kteří už s námi chodí taky hrát.

Vaše zdejší vystoupení, které je naplánované na páteční večer 27. 7. mezi dvě největší letošní zahraniční hvězdy (Bonnie Tyler a Guano Apes), bude svým způsobem výjimečné…

Každé naše vystoupení je výjimečné ☺. Ukážeme jim, jak se to dělá v Čechách! My jsme se na celou letošní sezónu připravovali dost poctivě, což je u nás dosti nezvyklé. Myslím, že každý z nás cítí, že když máme výročí, tak je potřeba se trochu blýsknout. Já jsem si například všiml, že jsem lehce ztloustl a tak jsem sedl na kolo, abych to vyjezdil. Po chvilce padl do škarpy a zlomil si klíční kost. Pro kytaristu ideální start do letošní sezóny…

Letos slavíte 20. výročí existence kapely Divokej Bill, takže můžete rekapitulovat. Co vám za těch dvacet let dal a vzal život s kapelou Divokej Bill?

Obojího mnoho. Zaprvé určitě super pocit, že to mělo a má smysl. Také pocit naplnění, když se povede něco pěkného.  Pocit, že člověk je sám sobě pánem, a dělá to, co si vybral a co má rád. Odezva od fanoušků, když zahučej pod pódiem, řeknou, že je to baví. Nebo třeba, že jim nějaká naše pecka pomohla, když jim bylo těžko. To je to, proč to děláme. A také proto, že už taky z hraní moc nemůžeme vystoupit, protože svoje původní povolání jsme zapomněli :o). Takže je to naše živobytí.  Občas je i stres, ale čím jsme starší, tím si to víc užíváme a neděláme si z toho pakárnu. Je sice škoda, že přicházíme o všechny letní víkendy, ale zase o to víc si je užíváme během koncertů. A to je taky super. Zásadní problémem je, že to občas nejde tak, jak by si člověk představoval. Když nejsou múzy, tak s tím prostě nejde dělat nic, než čekat, že zase přijdou a půjde to. To čekání je vždycky peklo.  Divokýmu Billovi jsme dali všichni strašně energie a času a vlastně nám to v průběhu těch dvaceti let ani nepřišlo. Můj život byl z hodně velké části o tom přijít ze školy, hodit tašku do kouta a hurá do zkušebny. Den co den. Mezi našimi patnácti až dvaceti pěti lety jsme ve zkušebně v podstatě žili. Pořád mám pocit, že z tohoto období vlastně pořád těžíme nejvíc, kdy jsme život ve zkušebně už trochu „ořezali“.  

Kdybychom to vzali řečí čísel – víte, kolik lidí vás během těch let vidělo na koncertech? Kolik jste vydali desek… atd.

Viděli už nás, myslím všichni ☺. Máme sedm studiových desek, něco ke stu písniček, čtyři DVD s live koncerty, 1500 odehraných akcí, což znamená čtyři roky na pódiu nepřetržitě.

Jakým způsobem oslavy probíhají?

Jsme muzikanti, tak hrajeme. Vrcholem všeho snažení – zdá se – bude koncert v O2 aréně 24. ledna 2019. K němu se nyní upírá naše největší pozornost, máme v plánu udělat hudební večírek, na který se nezapomíná.

Jak relaxujete?

Dřív jsme to snad ani nedělali, to byl pořád fofr, teď si užíváme a doháníme, co jsme zanedbali. Jezdíme na vodu, na čundry, na výlety po světě, někdo vaří nebo zahradničí, užíváme si potomky … Objevujeme obyčejný život a je to nádhera.

Jakou hudbu posloucháte, co čtete, nejoblíbenější film?

Nás je v kapele osm a rozptyl oblíbené muziky je od metalu až po dětské písničky. Pouštíme si  v dodávce po cestě na koncerty všechny svoje oblíbence navzájem a to je super. Můj favorit je Johnny Cash, Sex Pistols, The Toy Dolls, Skunk Anansie, z českých pak např. Abraxas nebo Tři sestry. Miluju pecky otce českého punku Franty Sahuly. Po letech jsem oprášil knížky Julese Verna. Vizionář, který mne nepřestává fascinovat. S filmy je to stejné jako s muzikou. Kdo co pustí v dodávce, na to se díváme. Největší stálice jsou: Hobit, Pán prstenů, Chalupáři, 30 případů majora Zemana a Jáchyme, hoď ho do stroje.

Klepnutím přijměte marketingové soubory cookie a povolte tento obsah

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli.