Rozhovor s Tomášem Pavlíčkem o jeho filmech
Opravdu dobrý film se vždycky nějak vyjadřuje k současnosti
tvrdí student režie na pražské FAMU Tomáš Pavlíček, který představí své snímky v chrudimském kině ve čtvrtek 25. listopadu 2010.
– Tomáši, na co se můžou těšit diváci, kteří tenhle čtvrtek přijdou do kina?
Půjde o tvorbu za moje dva studentské roky na škole. Doufám, že na těch filmech je vidět určitý posun: myšlenkový, tematický a snad i řemeslný. Poučenější divák navíc odhalí i ovlivnění různými styly.
– Co myslíš tím ovlivněním?
Samozřejmě mám své oblíbené režiséry a styly, a když jsem natáčel své filmy, neubránil jsem se určité inspiraci. A taky jsem musel splnit pedagogické zadání: třeba v prvém ročníku jsem měl za úkol vyprávět čistě obrazem, bez dialogů. To mi zatím moc nejde, takže jsem pro několikaminutové etudy Odskočit a Čerpací stanice hledal vhodné podněty u některých filmařů. A kromě vizuálu jsem si zároveň vyzkoušel důkladnou práci se zvukem, s ruchy a hudbou.
– Jaké úkoly tě čekaly ve druháku?
Tam už jsme měli volnější ruce, každý si samostatně zkoušel, co si může jako tvůrce dovolit. Točili jsme na video, což je docela levné. Proto jsem mohl experimentovat a odnést si do střižny spoustu materiálu. A výsledná podoba filmu vznikla až tam.
– Zatím jsme se bavili o formě. Jak to bylo s tématy? Mohl sis je vybírat?
Prvák jsem chápal spíš jako formální cvičení, téma nebylo nijak konkrétně vymezeno. Jeden snímek je taková žánrová „zlodějská věc“ a druhý je pokusem o surreálnou koláž. Jde spíš o zajímavé hříčky, myšlenkově to není tak bohaté.
– Kdo ti píše scénáře?
Ty si dělám převážně sám. Sice se na nich vždycky někdo podílí, ale pod konečnou verzí jsem podepsaný já. Baví mě točit vlastní scénáře, s důrazem na dialogy, a zatím od toho nehodlám ustupovat! Proto považuju za povedenější své filmy z druháku.
Pravidelný odlet je o přátelství dvou lidí, kteří nevědí kudy kam v uspěchané době. Obyčejný jízdní řád líčí vznikající lásku mezi dvěma povahově odlišnými studenty. Jde hlavně o jejich životní tápání, v němž hraje důležitou roli rychlost a informační zahlcenost dnešního světa. Oba snímky jsou osobně laděné: šlo mi v nich o humorné vyjádření mého pocitu z doby, ve které žiju.
Myslím si, že každý dobrý film, ať jde o historické drama, sci-fi nebo třeba hořkou komedii ze 60. let, se nějak vztahuje k současnosti. Prostě má něco, čím osloví i dnešního diváka.
– V Pravidelném odletu sis navíc střihnul důležitou roli. A hraje tam i Václav Vydra. Jak jsi ho získal ke spolupráci?
On hraje starého zloděje, který dobře ví, že už bude jenom krást. A já zmateného studenta, který neví, co má se sebou dělat. Chtěl jsem, aby ve filmu byl patrný kontrast mezi nějakým slavným hercem a mnou coby začínajícím, a proto mizerným hercem.
Dlouho jsem hledal, oslovil jsem třeba Karla Heřmánka, ale bez úspěchu. Až mě napadl pan Vydra, který mou nabídku hned přijal. Je mimochodem velmi příjemný, za hraní nic nechtěl a ještě nás během natáčení vozil po městě svým autem. A svou roli myslím zahrál velmi dobře!
To může posoudit každý, kdo přijde ve čtvrtek večer do chrudimského kina.
Tomáši, děkujeme za rozhovor.
