O orientačním běhu s Jakubem Hledíkem
Vzhledem k tomu, že orientační běh není tolik rozšířen mezi lidmi a často je zaměňován s přespolním během, rozhodla jsem se pro vás vyzpovídat Kubu Hledíka z oddílu OOB SK Chrast, který nám o tomto sportu něco poví.
Co je to orientační běh, kde se běhá a co k tomu člověk potřebuje?
Je to sport, ve kterém musíte proběhnout kontrolní stanoviště v co nejrychlejším čase. Pointa je v tom, že běžíte v neznámém terénu pouze za pomoci mapy a buzoly. Tradičně se běhá v lese, ale v době nedávné se za účelem zatraktivnění sportu začaly běhat i sprinty po městech. Kromě zmíněné buzoly nepotřebujete prakticky nic jiného, kromě pohybu na čerstvém vzduchu je to i sport finančně nenáročný.
Jak je to se sezónou? Běhá se celý rok?
Sezóna začíná na jaře a běhá se až do června. O prázdninách je prostor pro vícedenní závody a v neposlední řadě i mistrovství světa a další vrcholné světové závody. Ihned v září začíná podzimní část sezóny a ta se táhne prakticky dokud nenasněží. I přes zimu se ale dá běhat takzvaný LOB, což je orientační běh na běžkách.
Existují nějaké další orientační sporty?
Orientační nemusí být jenom běh, ale také jízda na kole či běžkách. U orienťáku na kole hovoříme o MTBO, na lyžích o LOB. Klasický orientační běh je ale nejrozšířenější.
Jak ses k tomuto sportu dostal a jak dlouho běháš?
Ačkoliv je náčelník místního oddílu můj soused, tak jsem se k orientačnímu běhu dostal až ve druhé třídě na základce od mé bývalé spolužačky, takže tomu bude už nějakých 12 let. Ale myslím si, že jsem to měl tak jako tak spočítané. (smích)
Jaké jsou tvé největší úspěchy? Kam bys to chtěl v tomto sportu dotáhnout?
Mezi mé největší úspěchy patří účast na mistrovství republiky ve sprintu. V roce 2013 se běželo v Chrudimi a letos ve Valašském Meziříčí. Na této úrovni již panuje naprosto odlišná atmosféra podtrhována přítomností České televize. Můžeš se tam potkat s nejlepšími běžci v republice a utkat se s nimi. Obě účasti byly v juniorských kategoriích, chtěl bych se podívat na národní mistrovství i mezi dospělými, kam po této sezóně přestupuji. Vím ale, že to bude o poznání těžší.
Jaký byl tvůj postupný vývoj v tomto sportu?
V tomto sportu nikdy nemůžete říct, že už toho umíte dost, vždy je co se učit a zlepšovat. Malé děti tu začínají na fáborkových tratích a běhají jen po cestách. Postupem času se tratě prodlužují a jsou i obtížnější, až dospějete na jakýsi vrchol, kde běháte tratě dlouhé jak týden a těžké tak moc, že se v cíli radujete, že jste vůbec vylezli ven
. To byla samozřejmě nadsázka, ale rozhodně to není sport pro bábovky, závodíme za každého počasí v terénech, do kterých by se ani nejodvážnější dobrodruh nepustil. (smích)
Zmínil jsi různé délky tratí. Jaké jsou disciplíny orientačního běhu?
Tradiční disciplínou je klasická trať, která se běhá asi na 60 minut. Trať je postavena zejména na dlouhé postupy s obtížnější volbou a jednodušší dohledávkou, které prověří hlavně po fyzické stránce. Další disciplínou je krátká trať. Ta se běhá asi na 30 minut a jsou zde převážně krátké postupy, s častou změnou směru v těžším terénu. Rozhodují zde mapové chyby, bezchybný běh vás vynese hodně vysoko. Poslední disciplínou je sprint. Ten se běhá k 15 minutám v městské zástavbě a parcích. Rychlé čtení mapy a ještě rychlejší správné rozhodování je zde klíčové.
Jaké jsou nejzajímavější akce?
Orientační běh je neolympijským sportem, vrcholem je tedy mistrovství světa a mistrovství Evropy, obě pořádané každoročně. Příští rok se mistrovství Evropy poběží u nás, pořádá ho klub z Jeseníku. Krom těchto soutěží tu je ještě Světový pohár. Na národní úrovni je samozřejmě vrcholem mistrovství republiky. Jako nejprestižnější dlouhodobá soutěž se zde běhá Český pohár.
Jak trénuješ? Sám nebo s oddílem? A jak často?
Beru to víc rekreačně než závodně. Jednou týdně máme trénink na mapě v lese za městem, v zimě běháme v hale. Nejradši mám zimní fotbalové tréninky, na ty se těším celé léto. (smích) Když mám náladu, jdu se lehce proběhnout, ale nijak to nepřeháním.
Zmínili jsme oddíl. Za jaký oddíl běháš?
SK Chrast
Máš nějaký vzor, který ti pomáhá na sobě více pracovat?
Ne.
Když už jsme mluvili o vzoru, je někdo, kdo je tvůj velký konkurent?
V současné době je mým největším konkurentem a protivníkem lenost. Bohužel často vyhrává. (smích)
Máš nějaké vzpomínky na závody, které jsi pokazil? Jaké?
Zrovna se mi vybavuje závod asi měsíc, dva zpátky. Nepohlídal jsem kód třetí kontroly od konce, takže jsem byl po šestikilometrovém snažení v lese diskvalifikován. Jinak chyby se dělají prakticky na každém závodě – od drobných, po ty zásadní, kterým se chceme pokud možno vyvarovat.
Pokud by chtěl někdo také začít běhat, co pro to má udělat?
Překonat lenost, vstát ze židle a rozběhnout se. (smích)
Děkujeme Kubovi za rozhovor a přejeme mu hodně úspěchů na závodech a v životě.
