Rozhovor s Janem Rosákem
Známého a oblíbeného moderátora Jana Rosáka jsme vyzpovídali v muzeu NKP Ležáky po jednom z Ležáckých podvečerů, které se tam pravidelně konají.
Někteří lidé říkají, že se jim stáhne žaludek, když vidí hrobodomy. Stalo se to i Vám?
Ne, vůbec ne. Já jsem věděl kam jedu. Věděl jsem, že je v Ležákách památník, vím, o kterém pocitu mluvíte, ten jsem měl kdysi dávno, když jsem přijel do Lidic, ale tady ne. Tady jsem se těšil na diváky, protože mi Robert Tamchyna (moderátor Ležáckého podvečera, pozn.red.) říkal, že je zde skvělé publikum.
Začínal jste v Československém Rozhlase, pak jste odešel do Československé Televize. Teď jste opět k slyšení na Českém Rozhlase 2 a k vidění v obnoveném pořadu VIDEOSTOP na TV Barrandov. Dalo by se nazvat tak, že se pachatel vrací na místo činu?
Je to velmi správný postřeh. Já jsem neustále pachatel a neustále se někam vracím. (směje se)
Když se řekne AMFORA a tenis, tak se Vám vybaví…
Tak se mi vybaví: zájezd na Rhodos, kde jsme byli s AMFOROU a sehráli jsme tam tenisový turnaj, na který velice rád vzpomínám, protože jsem ho vyhrál. (směje se)
V ČSTV jste uváděl pořad pro mladé – MAGION. Nemrzí Vás, že se naši generaci zapomíná a že se ji plní hlava těmi reality show atd.?
Mě to mrzí a byl bych hrozně rád, kdyby to mrzelo i vás, tuhle mladou generaci, protože si myslím, že reality show je něco, bez čeho bychom se klidně obešli. Je to náhražka. Když nesvedu sám něco vymyslet, tak k tomu „vybízím“ lidi a ne vždy se to povede. To je mé opravdu mírné hodnocení reality show. Kdybyste se mě ptala dále, tak bych se možná dostal k razantnějším odpovědím a to bych nerad.
Pocházíte z Hané na Moravě, teď bydlíte ve středočeském kraji. Jste duší stále Moravák?
To je velmi zajímavá otázka, protože mám takový pocit, že ne. Já se cítím kosmopolitou. Myslím si, že doma jsem tam, kde je mi dobře, i když…možná, že trochu kecám, protože vždycky když přijedu na Hanou a jedu přes Ivanovice, tak se mi tam něco zachvěje. Takže, možná že lžu a že přeci jenom na té Hané ty kořeny mám.
V této branži je potřeba mít svůj styl. Být jedinečný. Já se ale zeptám na jinou jedinečnost. Dostal jste někdy v životě jedinečnou radu?
Připomněla jste mi rozhlas a televizi, tak Vám řeknu radu, kterou jsem dostal v rozhlase od člověka, kterého si vážím, od Karla Mastného a ten mi takovou praktickou radu:“Vždycky, když se pustíš do mluvení, tak musíš přesně vědět, co řekneš na začátku a co řekneš na konci. Mezitím můžeš plácat, co chceš.“ (směje se)
Děkujeme za rozhovor.
