Rozhovor s Janem Čenským

V neděli 6. listopadu 2011 jsme se vydali do Pardubic na slovíčko s Janem Čenským, který se zde dostal “pod skalpel” široké veřejnosti v rámci “Talk show s Janem Čenským“. Byl tak laskavý a zodpověděl nám naše otázky.

Jak jste se dostal k herectví?

Jak jsem se dostal k herectví? Asi vlastně už na základní škole. Tam to asi začalo, protože já jsem nebyl moc dobrý žáček. To bych asi neměl říkat. Ale já jsem byl spíše na atletické dráze, protože jsem rád běhal. Když jsem byl malý, běhal jsem za dorostence, za Bohemku no a spíš jsem byl na dráze než nad učebnicemi, takže ty výsledky pak taky tak vypadaly. Pak jsem studoval německý jazyk a právě moje kantorka na Němčinu mi říkala, že spíš blbnu, než se učím. Tak mě přivedla na myšlenku školy, kde se neučí matematika, fyzika biologie.. a to byla konzervatoř.. No takže jsem se přihlásil na talentovky, bohužel teda jsem poprvé neuspěl. Tak jsem dělal knihařinu, jako učební obor, a pak jsem to zkusil znovu. A pak už jsem se teda dostal, takže vlastně k herectví jsem se dostal přes konzervatoř.

Navštěvoval jste nějaké dramatické kroužky na základní škole?

To ne, ale právě rok předtím jsem začal chodit do dramatiku, což si myslím, že je ideální příprava právě na ty talentovky. Ještě jsem chodil za jednou kantorkou, která mi více pomáhala k těm zkouškám a vyplatilo se to určitě. Ta příprava je docela důležitá.

Poprvé jste hrál v roce 1978 v televizní hře Mapa zámořských objevů.

Správně, to bylo úplně poprvé. Mapa zámořských objevů, to byla taková inscenace, kde hrál hlavní roli pan Brodský a tam jsem poprvé tak jako nahlédnul pod pokličku natáčení.

Nemůžeme si to nechat odpustit. Když se řekne Jan Čenský, asi každému se vybaví “princ” z pohádky.

No tak ono už se na toho prince pomalu zapomíná, teď se z prince začíná stávat primář.

Když už jsme u doktořiny. Dovedl byste si připravit, že byste doopravdy pracoval jako primář?

No, dokázal. Dokonce máma by to přivítala, protože moje maminka pracovala ve zdravotnictví a možná si představovala, že budu chodit v bílém plášti. Ale je to nádherný. My jsme se dostali samozřejmě i do normálních nemocnic na operační sál. Tak my se šťouráme ve vepřovým. ale opravdoví doktoři, ti to mají horší, protože na sebe berou každodenně zodpovědnost, že to tělíčko na chviličku vypnou a pak zase zapnou.

Vy nejste jenom herec, ale také moderátor české Miss. Jak se Vám pracuje jako moderátorovi?

No, to je adrenalin. To sou takové smíšené pocity. Já mám rád jako nebezpečí i ve sportu, ale tady je toho hodně no. Tak těch 15 minut před začátkem, to jsou dobré pocity.

Připravujete se nějak na natáčení? Máte nějaký rituál?

Rád improvizuji, ale podstatně lépe se improvizuje, když to máte připravený. Úplně jako bez přípravy skočit do těchto neznámých vod je hodně riskantní, ale pokud je dobrá příprava, tak je to samozřejmě o to příjemnější, ale já jsem rád, když to není úplně všechno připravený. A rituál? Já si pořádně zavážu boty, to mám z tréninku. Tak možná rituál je, to mě vždycky říkali na dráze, pořádně si zavázat boty, protože jsem běhal střední a dlouhý tratě a tam když se rozváže tkanička, tak vám všichni utečou. Takže možná rituál: pořádně pevně si zavázat polobotky, aby byl člověk pevný v kramflecích.

A co talisman? Máte nějaký?

Nemám. Když jsem začínal, tak jsem dostal od nějaké paní kámen, který jsem držel v kapse, ale musel jsem jí ho vrátit. On byl docela velký, ale měl jsem ho normálně v obleku na jevišti v kapse.

Stalo se Vám někdy, že jste zapomněl text?

Určitě, ale musíte to udělat tak, aby to nebylo poznat. A právě to, jak člověk mluví z cesty a snaží se chytit stébla. Ale zvláštní je, že člověk si myslí, že to je konec světa, ale jakmile se něco takového stane, tak ty lidi jsou strašně šťastní jako opice, protože vidí to, co tam být nemá. Takže jak říkal pan Werich: “Když nejde o život, tak…” si to doplňte.

Jaký sport máte nejradši?

To jde říct těžko. Podle toho, jestli je léto nebo zima.

Tak třeba léto.

Tak v létě asi horské kolo. Když fouká, tak jsem rád na vodě – windsurfing. Já jezdím na Rokoš, takže jsem začínal jezdit na plachetnici na Rozkoši. A v zimě prkno nebo lyže, běžky. Když je prašno, tak prkno, když je to tvrdé, tak lyže.

Je ještě nějaký sport, který jste nezkusil?

Ten kite mě láká no. Zkoušel jsem to na louce. Pak jsme to zkusili na bruslích na Rozkoši. Chce to naučit se s tím drakem a pak je to paráda.
 
Zranil jste se někdy tak, že jste nemohl vystupovat?

Jednou se mi to stalo, ale to teda nebylo zranění. Už je to pár let, ale jednou jedinkrát jsem musel Vaška Vydru, který shodou okolní mohl, že za mě mohl zaskočit v Českých Budějovicích, protože jsem dostal asi třídenní horečky a prostě jsem nebyl ničeho schopný. To tělo vyplo. U herců je to tak, že furt přecházíme ty angíny, ale tentokrát to bylo opravdu tak, že jsem prostě nemohl.

Jak vypadá takový “běžný den Jana Čenského”?

Běžný den je právě hodně rozmanitý. Teď třeba zkoušíme divadlo, takže pokud je volná chvilka, tak zkouším a hlavně hodně cestuji. Pak občas nějaký ten seminář, nějaký ples, nějaká módní přehlídka.

A na rodinu čas máte?

Občas ano. My to máme tak, že jsem s nimi delší dobu v létě a na vánoční svátky. Ale je fakt, že v tom týdnu se moc nevídáme.

Dobře. Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí jak do pracovního tak i do soukromého života.

Děkuji.

Na závěr tu máme pro naše čtenáře přání od pana Čenského:

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli.