Recyklace není sprosté slovo
Pardubice, 31. 10. 2012 – Zodpovědný přístup k životnímu prostředí. Zní to jako věta vytržená z nějaké agitky nebo apelativního letáku. Přitom jde o pomyslně zvednutý prst, který nemilosrdně poukazuje na to, co nám Čechům bohužel stále ještě příliš nedochází.
Jedno známé rčení praví: Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. A je jen příznačné, že když se někoho zeptáte, jestli důsledně recykluje, tak vám začne na hromádku skládat důvody, proč tak nedělá. „Stejně to všechno sesypou na hromadu.“ „Mám to ke kontejnerům na třídění nebo do sběrného dvora daleko.“ „Ta jedna rychlovarná konvice ve směsném odpadu přece ničemu neublíží.“
Pozitivní je, že z dlouhodobého hlediska prokazujeme my Češi tendenci na sobě pracovat. Za ta léta, kdy nám je do hlavy horem dolem vtloukáno, že bychom měli recyklovat papír, plast a sklo, jsme se to nakonec naučili. Což ale neznamená, že bychom neměli i v této oblasti co dohánět. Především co se recyklace vysloužilých spotřebičů týká. To je něco, čemu jsme ještě úplně nepřivykli. „Pokud jde o recyklaci chladniček, tam patříme do první pětky v rámci Evropy,“ chválí Čechy Táňa Pokorná z kolektivního systému ELEKTROWIN, který se právě recyklací vysloužilých elektrospotřebičů zabývá. „Rezervy však máme ve zpětném odběru ostatních velkých a malých spotřebičů, jako jsou pračky, sporáky nebo třeba rychlovarné konvice, holicí strojky, fény a podobně.“
Tak nějak prostě tušíme, že odvléct starou lednici ke kontejneru na směsný odpad není správné, ale mikrovlnku nebo rozbitou vrtačku do něj s čistým svědomím hodíme. Přitom z každého vysloužilého elektrospotřebiče jde znovu recyklovat až 90 % použitého materiálu! Třeba recyklací jediné žehličky může vzniknout několik nových plechovek, může se vyrobit 300 metrů měděného drátu, spotřebovat o 2 litry ropy méně…
Když byly před časem zveřejněny výsledky průzkumu zabývajícího se právě přístupem Čechů k recyklaci elektrospotřebičů, vyplynulo z něj, že lidé si nejčastěji stěžují na to, že nevědí, kam vysloužilce odevzdat, kde jsou sběrné dvory, a když už to vědí, že to mají daleko. „Podle průzkumu je pro Čechy přijatelná vzdálenost do sběrného dvora 600 metrů,“ upřesňuje Táňa Pokorná z ELEKTROWINu. A právě tato společnost dělá vše pro to, aby lidem možnosti odevzdání spotřebičů k recyklaci co nejvíce „přiblížila“. Jejich sběrnou síť dnes tvoří celkem 8 000 míst, což pokrývá 93 % obyvatel České republiky. Lidé mohou vysloužilce odevzdávat ve 2,5 tisících prodejnách elektra, více než tisícovce sběrných dvorů, kde je možné setkat se s tzv. WINTEJNERy – velkoobjemovými kontejnery, ve kterých jsou spotřebiče do doby jejich odvozu k recyklaci chráněny proti demontáži i krádeži. V neposlední řadě také mohou využít tzv. mobilní svozy velkoobjemových či nebezpečných odpadů, a to ve více než 4 000 obcích. Seznam míst zpětného odběru je umístěn na www.elektrowin.cz.
To však nejsou zdaleka všechny možnosti, které se lidem nabízejí. „Další možností, jak odevzdat spotřebiče k recyklaci, je Putující kontejner, který jezdí do malých obcí a vesnic, ve kterých není sběrný dvůr. Nebo projekt Recyklujte s hasiči, kdy zapojená Sdružení dobrovolných hasičů organizují ve své obci sběr starých spotřebičů,“ dodává Táňa Pokorná. Jak je tedy patrné, recyklace skutečně není něco, k čemu bychom se měli otáčet zády a mávat nad tím rukou. Jde o činnost, která by se měla stát samozřejmou součástí našich životů, protože pokud si svou laxností zničíme životní prostředí, nepůjde nad tím jen tak mávnout rukou a říct: „Však on to dá někdo do pořádku.“
Tématem recyklace vysloužilých elektrozařízení se zabývá Regionální rozvojová agentura Pardubického kraje v rámci „Partnerského projektu dalšího vzdělávání občanů Pardubického kraje v oblasti ekologie a odpadového hospodářství“, který získal podporu z OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Financování projektu je zajištěno Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Více informací o projektu naleznete na webových stránkách www.rrapk.cz.
