Rozhovor s Ivanem Kohoutkem o vytěsňování zlozvyků
Znovu se vás zmocňuje nutkání otevřít zásuvku a sáhnout po cigaretě, i když jste se před nedávnem zařekli, že už nebudete kouřit. Někdy stačí jen vypjatá situace a vy opět zapalujete cigaretu, tento měsíc již podruhé, a začínáte si svůj skutek patřičně vyčítat, aniž byste vlastně viděli pokrok, který máte za sebou. V životě jsou okamžiky, kdy je třeba si odpouštět.
Pokud se vyskytuje ve vašem životě zlozvyk, který byste rádi vytěsnili, ale potřebujete pomocnou ruku, abyste na to nezůstali sami, s klidem se začtěte do následujících řádků. Pan Ivan Kohoutek vám může poradit, odkud začít.
Slyšela jsem, že jste jako lektor vedl přednášku v chrudimském studiu Padma „Návyky a zlozvyky v našem životě a jejich vliv na naši důvěru a sebevědomí“. Co Vás přivedlo k volbě tématu?
Především to byla osobní zkušenost s vlastním vypořádáním se s některými zlozvyky. V posledních třech až čtyřech letech jsem se tímto tématem začal poněkud víc zaobírat, uspořádal jsem tři kurzy zaměřené na nahrazení zlozvyku nějakým pozitivním návykem, což mě přivedlo k myšlence, že by bylo lepší před dalším kurzem zrealizovat přednášku, která lidem osvětlí, jak si takové návyky vytvořit a jak to s nimi vlastně je.
Zmíněná přednáška tedy nebyla samostatnou akcí, ale bude na ni opravdu navazovat kurz?
Přesně tak. Na přednášku naváže kurz, určený pro lidi, kteří cítí, že je čas ke změně. Mohou mít nějaký svůj dlouhotrvající zlozvyk a přejí si ho odstranit. Kurz se jim snaží pomoci, aby praktickou metodou dosáhli zlepšení.
S jakými zlozvyky se během vedení kurzu nejčastěji potýkáte?
Zlozvyky, s nimiž pracujeme, mohou být i dost těžké a některé z nich bych mohl označit už jako závislosti. Jedním
z nejčastějších zlozvyků je kouření, jehož se lidé chtějí dost často zbavit, ale mnohdy bývají sami neúspěšní. Setkal jsem se třeba i se závislostí na počítačových hrách, sociálních sítích nebo na počítači obecně. Z dalších mohu jmenovat například přejídání, konzumaci kávy ve velkém množství a podobně.
Pracujete pouze se zlozvyky nebo se zaměřujete také na odstraňování nějakých bloků či strachů?
Se strachem to poměrně úzce souvisí. Když se totiž člověk něčeho negativního snaží zbavit a opakovaně se mu to nedaří, má potom strach se do něčeho nového pouštět, jelikož se bojí dalšího zklamání v případě, že bude opět neúspěšný.
Zaměříme-li se na chystaný kurz, prozraďte nám, jak bude probíhat…
Jde o to, že má role v celém procesu není úplně tak velká, jak by se zdálo. Lidé, kteří se rozhodnou účastnit se, musí být opravdu motivovaní se sebou něco udělat. Já tam funguji jako průvodce, nápověda a opora. Spíše než kurzem bych to nazval osobním koučinkem s velmi malou rolí samotného kouče. Nejedná se o skupinovou záležitost, je to čistě individuální. Každý má svůj vlastní problém. Aby si o něm lidé povídali ve skupině, to spíš nehrozí, protože ne každý by chtěl o svých vnitřních záležitostech příliš mluvit. Většina lidí se toho i bojí. Mohou si tam totiž sáhnout na něco vnitřního, co nedokáží překonat.
Už jste nám metodu, s níž chcete pracovat, poodkryl v úvodu rozhovoru. Mohl byste nám ji představit blíže?
Metoda je jednoduchá. Spočívá v tom, že špatný návyk nahradíme jiným zvykem či aktivitou, která nás od původního negativního odvede a vyplní nám čas. Příkladem by mohlo být nahrazení kouření některou z pohybových aktivit. Energie, kterou tomu věnujeme, nám pomůže přenést se přes zlozvyk. Jedná se o dlouhodobou záležitost. O této metodě se lze informovat i v literatuře, kde se zmiňuje doba tří týdnů jako klíčová. Postupně se ale ukázalo, že tři týdny rozhodně nestačí. Další podstatnou vlastností metody je utváření každodenního plánu, který je třeba dodržovat, a vedení každodenních zápisů. Ráno je vhodné zahájit krátkou meditací o úspěšném vstupu do dalšího dne, sebedůvěře a překonání krizových momentů. Večer by mělo proběhnout vlastní zhodnocení dne, jež by mělo být rovněž zapsáno. Zapisováním si totiž můžeme své myšlenky utvrzovat a vracet se k nim.
Měl jste možnost metodu vyzkoušet z pozice lektora i sám na sobě. Jaká byla úspěšnost?
Musím říci, že když jsem metodu zkoušel sám na sobě, zpočátku se mi nedařilo. Dělal jsem velké chyby, protože jsem byl na sebe moc tvrdý. Důležité je mít se během celého procesu rád, odpouštět si drobné prohřešky a brát se takový, jaký jsem. Není dobré dělat ze sebe hned na začátku „Supermana“. Obecně je úspěšnost zhruba poloviční, ale nemám možnost sledovat některé osoby dlouhodobě. Na překonání některých těžších zlozvyků jsou potřeba řádově měsíce až roky, aby se člověk ve svém novém postavení upevnil a zvykl si na změnu.
Metodu jste vypozoroval jenom na základě vlastních zkušeností nebo jste ji nastudoval z jiných zdrojů?
Studoval jsem prameny jak z internetu, tak především odborné literární prameny a psychologické studie většinou ze zahraničních univerzit, kde se potvrdilo to, že průměrná doba pro vytvoření automatismu je osmdesát čtyři dnů. Jsou to skoro tři měsíce, z čehož první měsíc je opravdu velmi těžký. Když se však začne dařit, člověka to dokáže velmi povzbudit. Dopad na sebedůvěru a sebevědomí je skutečně obrovský a kolikrát může i změnit život.
Děkujeme panu Kohoutkovi za příjemné povídání a poučné infromace. Přejeme jemu i jeho klientům hodně úspěchu při dalším počínání.
