Projekt Because I said I would aneb Malý papírový zázrak
Příběh projektu Because I said I would není příběhem s jednou tváří. Není to příběh jeho zakladatele, Alexe Sheena, který se vzdal milované a dobře placené práce v softwarové společnosti, aby se projektu mohl věnovat naplno. Není to ani příběh jeho otce, Ala Sheena, jehož život byl hlavní inspirací celého projektu, ba ani muže, který celý projekt tolik proslavil, Matthewa Cordla, jenž se na videu, které se rychle stalo virálním, přiznal, že při jízdě v podnapilém stavu zabil člověka.
Je to příběh obřího hnutí s desetitisíci příznivci po celém světě. Je to příběh poskládaný ze střípků jejich příběhů, jejich přání a jejich problémů. Je to příběh snů i rozličných životních situací. Je to příběh snahy pomoci – pomoci sobě, pomoci ostatním.
A je to příběh malého papírového zázraku, který této snaze napomáhá.
Because I said I would je dobročinná organizace založená Alexem Sheenem, jejíž hlavní činností je zdarma po celém světě rozesílat tzv. promise cards – papírové kartičky, na něž lidé píší své závazné sliby.
Historie této organizace, která se snaží šířit dobro, však začíná jedním smutným koncem.
4. srpna 2012 podlehl Al Sheen, otec Alexe Sheena, rakovině plic.
Alex měl na jeho pohřbu přednést smuteční řeč, a jelikož jeho otec nebyl ani v armádě, ani neuběhl v životě maraton, nepřeplaval lamanšský průliv, nezajel Dakar ani neučinil žádnou jinou “typicky” velkolepou věc, rozhodl se, že se ve své řeči zaměří na to, v čem jeho otec skutečně exceloval – v plnění svých slibů.
Al Sheen byl mužem, který vždy držel své slovo, a když něco řekl, mohli jste si být stoprocentně jisti, že to také dodrží. A právě jako takového si ho chtěl jeho syn pamatovat, tak na něj chtěl vzpomínat.
K uctění jeho památky proto vytvořil koncept “promise cards” (což lze přeložit pravděpodobně zhruba asi jako “slibové kartičky”), které poprvé představil právě na pohřbu svého otce. Jednalo se o malé papírové kartičky, v jejichž pravém dolním rohu stálo jenom prosté krátké sdělení: because I said I would. (protože jsem to řekl.)
Princip takovéto kartičky spočívá v tom, že na ni člověk napíše nějaký svůj slib – něco, co možná už nějakou dobu odkládal, ale nyní se to definitivně zavazuje udělat. Pak kartičku někomu svěří a řekne mu: “Tahle kartička je moje – tenhle slib hodlám splnit a až se tak stane, vrátíš mi ji.”
Tím pádem pak člověk nemá závazek jenom sám vůči sobě, ale také vůči novému držiteli sepsaného slibu a jak se říká: “Co je psáno, to je dáno.”
Jakmile tedy svůj slib naplní, kartička mu bude vrácena a on si jí bude moci schovat jako připomínku toho, že je člověkem, který drží své slovo.
Jedná se o princip značně primitivní, triviální, skoro až komický… Ale to ještě neznamená, že nemůže být efektivní – ba naopak, v jednoduchosti je přeci síla.
A právě tato síla – síla jednoduchosti prostého slibu – zažehla oheň v motoru, který dodnes pohání hnutí Alexe Sheena, které má příznivce po celém světě a jenom jeho facebookové stránky mají více než devadesát tisíc fanoušků.
Alex Sheen na svých kartičkách totiž postavil organizaci, která slibuje zaslat deset z nich komukoliv na světě – naprosto kamkoliv, zcela zdarma… Prostě jen tak.
To byl záměr nepopiratelně ušlechtilý, avšak zpočátku se mu nedostávalo takové míry pozornosti, jakou by si byl zasloužil. Díky bohu i to málo stačilo k tomu, aby se o celém projektu doslechl Matthew Cordle, který svým příchodem celý problém nedostatku pozornosti okamžitě vyřešil.
Matthew Cordle jednoho dne kontaktovat prostřednictvím Facebooku pana Sheena a sdělil mu, že by rád prostřednictvím jeho organizace doznal svoji vinu na zabití Vincenta Canzaniho, s jehož autem se srazil při cestě domů z proflámované noci, kdy jel opilý v protisměru po dálnici.
Společně natočili video, které zhlédly milióny lidí a posloužilo jako hlavní usvědčující materiál při následném soudu, při němž se Cordle bezvýhradně přiznal ke svému činu. Byl odsouzen k 6,5 rokům vězení bez možnosti zkrácení trestu a doživotnímu zákazu řízení vozidla.
To odstartovalo raketový vzestup popularity organizace – video přilákalo zvědavé diváky, jejichž podporu si projekt rychle získal a začaly se objevovat další a další příběhy lidí, kteří se rozhodli učinit nějakou dobrou věc pro sebe nebo pro ostatní a toto své rozhodnutí zveřejnili na internetu.
V současnosti bylo rozesláno přes 2,3 miliony kartiček do 150 zemí po celém světě, což je na organizaci, již financují pouze příspěvky dobrodinců, zisky z prodeje předmětů s tematikou Because I said I would a provize z řečnických vystoupení Alexe Sheena, neskutečný výkon.
A přestože si je pan Sheen vědom toho, že založení této organizace pravděpodobně nebylo jeho nejlepším finančním rozhodnutím, jsou to právě inspirativní příběhy lidí, které ho drží v přesvědčení, že se ani v nejmenším nejednalo o rozhodnutí špatné…
Ještě aby, když jím vytvořený kus papíru přináší tolik pozitivních změn v životech lidí napříč celým světem.
Tak například přiměl třiadvacetiletého mladíka, který od patnácti let užíval heroin, aby se rozhodl začít se svojí závislostí bojovat pro dobro svého v té době ještě nenarozeného dítěte. Čtrnáctiletá dívka trpící depresemi se na základě něj zase rozhodla skončit se sebepoškozáváním. Parta dětí z jedné americké školy složila slib, že si budou na obědě sedat k těm, kteří sedí sami poté, co jeden žák, který byl takto vyloučen z kolektivu, spáchal sebevraždu.
Ale šlo i o menší věci, jako že někdo se rozhodl začít posilovat, trénovat na maraton, darovat peníze na charitu nebo urovnat špatné vztahy s rodinou. Přestat kouřit, začít naslouchat ostatním, každý den udělat pro někoho něco hezkého…
A takovýchto zveřejněných slibů jsou tisíce a to ani nemluvě o těch nezveřejněných, které si lidé nechávají pro sebe.
Je pak zcela pochopitelné, že pan Sheen svého rozhodnutí nelituje, když může vidět, kolik dobra jeho malý papírový zázrak způsobil a pořád způsobuje…
Více informací naleznete na webových stránkách nebo na facebooku.
~tz~
