POKÁČ: Nejlepší textař široko daleko

Je možné, že jste o Pokáčovi ještě nikdy neslyšeli. Je to totiž takový nenápadný umělec, co si poklidně proplouvá hudebním průmyslem.

Napsal hromadu textů jak pro sebe, tak pro umělce Voxela, se kterým se už pěknou řádku let přátelí.

Nedávno také natočil s pomocí svých věrných fanoušků první klip na starší singl Vymlácený entry a pomalu, ale jistě, se připravuje na další album. Některé novinky si můžete poslechnout na jeho youtube kanále, v pořadu Pokáčovo demo.

V roce 2009, tedy v tvých devatenácti, vyšlo tvé první album „Pekáč“ a o dva roky později na něj navazovalo album „Pokák“. Předpokládám, že si je tvořil při studiu na vysoké škole. Už v tu chvíli si věděl, že se chceš stát hudebníkem? Jak při škole tato alba vznikala?
Demonahrávka Pekáč (říkám radši demonahrávka než album, protože se přece jen jedná spíše o takové domácí nahrávky) vznikala ještě komplet na gymplu, Pokák tuším na začátku vysoké školy. Skládat písničky a hrát je lidem na koncertech mě bavilo, takže už v tu chvíli jsem hudebníkem chtěl být, a zároveň jsem jím asi i trošku byl, ačkoliv ne profesionálním.
Nahrávka Pekáč je taková kompilace mých úplně prvních písniček, které jsem složil, sotva jsem se naučil na kytaru. Strýc jednoho mého kamaráda měl nahrávací studio, tak jsme tam jednoho dne jeli a komplet album za pár hodin nahráli. Pokák je na tom vlastně podobně jako Pekáč, akorát s rozdílem cca 2 let.

Kdo či co tě motivovalo začít s muzikou a začít se jí naplno věnovat?
Už od 6 let jsem chodil do hudebky na klavír a bicí, na kytaru jsem se naučil zhruba v 16 letech jako samouk. Bavilo mě poslouchat jak české písničkáře (Jaromír Nohavica, Pavel Dobeš, Xindl X), tak zahraniční (Jack Johnson, Jason Mraz), proto jsem si řekl, že to přece nemůže být tak těžké, a že to také zkusím.

V české soutěži Taxík, kde jsi byl se svými dvěma přáteli, si o sobě prozradil, že studuješ informatiku na ČVUT. Proč si vydal cestou ajťáka místo studia hudby? Jde IT a hudby nějak k sobě?
Jsem rád, že jsi viděla náš výkon v Taxíku!  Tak vzhledem k tomu, že jsem se hrát na kytaru a psát texty učil tak nějak sám, vůbec jsem nezvažoval, že to půjdu někam studovat. Naopak mi vždycky šla matika (jen tak mimochodem jsem vyhrál krajské kolo matematické olympiády v nejvyšší kategorii, což byl prý historický úspěch pro školu a přijeli se mnou dělat rozhovor z novin) a bavili mě počítače. Navíc v IT je jistota zaměstnání s dobrým platem téměř zaručena, tak jsem šel studovat na FEL ČVUT. Vždycky jsem hudbu bral jako relax po škole, ale zároveň jsem si také od muziky chodil „odpočinout“ do školy, takže všechno bylo v rovnováze, jak mělo.
Už rok pracuju jako výzkumník & programátor v jednom IT start-upu na part-time, takže se dá říct, že se živím napůl IT a napůl muzikou. A co se týče koníčků, strašně mě začala bavit produkce videí, takže určitě běžte zkouknout můj YouTube vlog „Pokáčovo demo“! 

V různých recenzích, které reagují na tvé prvotní album Pekáč, jsem se dočetla, že jsi pouze „kopií Xindla X v nedozrálém provedení“, „10% Xindl“ či „Xindl X bez náboje“. Inspiruješ se jeho hudbou nebo je ona omílaná podobnost čistě náhodná? A jak ty vnímáš svoje alba?
Ondra neboli Xindl X je pro mě velký vzor. Jakmile jsem poprvé uslyšel jeho písničku Anděl, hned jsem věděl, že přesně něco takového chci dělat taky. Super text s nadsázkou a humorem, přesto chytrý a k tématu. Navíc chytlavá melodie.
Jinak ohledně mých nahrávek, samozřejmě se vždy snažím vydávat jen to nejlepší, čeho jsem v daný moment schopen, ale když se teď ohlédnu zpět a poslechnu si nějaké písničky z Pekáče nebo Pokáku (neříkám všechny, ale dost), tak je mi dost trapně.

Díky spolupráci s Voxelem (písně Ekosong a Zejtra je taky den) si více vidět. Málo lidí ovšem ví, že mu textuješ písně. Jak si se k tomu dostal?
Někdy před čtyřmi lety Vašek podepsal smlouvu s hudebním vydavatelstvím, kde mu řekli, že má zpívat česky. Začal tedy shánět textaře. Pár jich vyzkoušel, ale nebylo to ono. Pak nějakou náhodou narazil na můj profil na Bandzone.cz a pak už ho asi přestalo bavit hledat. No, a teď už máme za sebou jeho dvě alba, která jsem (vyjma 2 písniček) textoval, společné songy „Zejtra je taky den“ a „Ekosong“ a několik koncertů. Mě spolupráce s ním hrozně baví, navíc se z nás stali výborní kamarádi, což jde asi jedno s druhým.

S textařinou se také ale pojí úděl být méně vidět. Úspěch sklízí víceméně spíše hudebník, který je všem na očích. Nevadí ti to?
Třeba s Vaškem to máme rozdělené tak, že já jsem ten tvořivý a on je ten hezký. Takže všechno, jak má být. U písniček obecně se dneska hledí výhradně na interprety, nikoli na autory, což je v pořádku, doba je taková. Já mám obrovskou radost, když se lidem mé texty líbí, aniž by třeba věděli, že jsem je psal já. Na druhou stranu je to také důvod, proč píšu písničky i sám sobě, abych i já mohl fungovat jako interpret, protože mě to baví stejně tak jako psaní textů.

Co se týče tvých textů, ať už je píšeš sobě, či někomu jinému, vždy jsou vtipné, sarkastické a neotřelé. Kam na ně chodíš?
Snažím se psát texty na témata, která nejsou v populární hudbě pořád omílaná dokola (čili láska a vztahy), zejména tedy pro vlastní písničky. Snažím se hledat témata, která nejsou už úplně vyždímaná, ale zároveň jsou lidem blízká. To se myslím třeba povedlo u prokrastinačního songu „Zejtra je taky den“. Proto je asi můj největší problém najít právě takové téma. Občas si říkám, že kdybych psal o lásce jako ostatní, mám téma jasné a cílovka bude mnohem širší. Tohle je samozřejmě nadsázka, existují špatné texty o lásce, a dobré texty o lásce. Navíc se snažím psát s nadsázkou i humorem a někdy to vyjde, někdy zase ne.

Xindl X o tobě v rozhovoru pro musicserver.cz řekl, že tě považuje za „jednoho z nejlepších současných textařů“. Když slyšíš takovou chválu, netáhne tě spíš než dráha hudebníka, dráha textaře? Naplňuje tě psaní textů?
Když jsem tohle četl, tak jsem měl samozřejmě obří radost, protože slyšet něco takového od člověka, který je mým vzorem, je opravdu nepopsatelné. A ohledně muzikant versus textař: Baví mě oboje. Baví mě jak skládat písničky pro sebe, tak i zároveň psát texty pro jiné interprety. Při textování ostatních mě baví to, že můžu psát zas trochu o něčem jiném, než ve vlastních písničkách. Například pro sebe bych o lásce asi nikdy nepsal, ale pro jiné o tom napíšu rád, aspoň zkusím něco nového.

V tvé tvorbě se často vyjadřuješ k problémům současnosti. Namátkou v písni Ekosong, kde s nadsázkou oslavuješ továrny, které způsobily, že mají holubi „o oko navíc“ a úhoři už si dávno plavou „břichama nahoře“. Jsou to témata tobě blízká? Jsi i ty bojovníkem za přírodu?
Určitě bych neřekl, že jsem bojovníkem. Přírodu, a vůbec tuhle planetu, mám rád, snažím se třídit odpad, neplýtvat jídlem, kupovat produkty od „spokojených“ zvířátek a tak dále, ale určitě ne v nejvyšší možné míře. Na to jsem, bohužel, příliš pohodlný. Takže jako téma mi to určitě blízké je, ale určitě je spousta oddanějších „bojovníků”, než jsem já.

Každý hudebník má svou oblíbenou píseň z vlastní tvorby. Paradoxně téměř vždy nemají rádi své největší hity, protože je musí hrát nejčastěji. Jaké své písně si nejvíce ceníš, opomeneme-li Vymlácený entry?
Těžko budu asi nazývat nějakou ze svých skladeb hitem, ale víceméně si myslím, že se shoduji s většinovým názorem svých posluchačů. Nejradši mám asi Pohádku, Entry, Stereotypy, Zejtra je taky den, Ekosong a z novějších třeba Holky nebo Padá hvězda.

Je pro mě nepochopitelné, že je někdo s tak povedeným singlem stále tak neznámý. Čím je podle tebe tohle způsobeno? Myslíš, že se po vydání Vymlácených entrů nějak výrazně prolomily ledy?
Tak ono je dneska muziky fakt hodně. Je dostupná všude a skoro nebo úplně zadarmo, takže není jednoduché v té záplavě přitáhnout posluchače zrovna k vašemu songu. Ale fakt, že právě Entry mají teď na Youtube po třech měsících přes půl milionu zhlédnutí, je pro mě absolutně mimo mísu, protože to je fakt strašnej ranec.
Ze spolupráce s Voxelem vím, že občas nový interpret zažije prostě boom (což nebyl Vaškův případ), kdy jde strašně strmě v popularitě nahoru, ale pak hrozí, že už bude jenom klesat a za pár let o něm nebude nikdo vědět. Naopak ti, kteří v popularitě rostou postupně, vydáváním singlů, hraním koncertů, si tvoří svoji základnu pomalu ale jistě a ve finále to mohou být právě oni, kdo vyšplhá nejvýš. Takže uvidíme. Každopádně Entry podle mě nejsou vůbec marný start.

Připravuješ v současné době nové album či nový videoklip?
Album ano. Bude to vlastně moje první, když nepočítám předchozí demo nahrávky. Určitě na něm bude několik písní, které věrní posluchači znají, ale určitě i několik nových, abyste se měli na co těšit. Hlavně bude mít super zvuk, to vím už teď, protože o produkci se stará fenomenální Honza Balcárek z kapely Light & Love. A co se týče klipu, měl by vyjít ještě jeden před vydáním alba. A na jakou písničku? To vám neřeknu, protože to sám nevím.

Klip k Vymláceným entrům – nostalgickému vzpomínání na začátky počítačových her

Na Pokáče se můžete jít na vlastní oči podívat na některý z jeho koncertů, jejichž seznam naleznete na jeho oficiální facebookové stránce https://www.facebook.com/POKACmusic.

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli.