Památky ve Vysokém Mýtě a okolí
Ve Vysokém Mýtě nalezneme nemálo památek. Nejznámější a nejzajímavější jsou chrám sv. Vavřince, Pražská brána, morový sloup a zvonice.
Chrám svatého Vavřince
První zmínka je z roku 1349. Stavební dispozicí i kamenickými značkami upomíná na kostel P. Marie a sv. Laurentina v Norimberce. Klenutí je z roku 1525, podélná osa 53 m, trojlodí 23 m, výška klenby 21,30 m, pět pater věží 67 m. Hlavní oltář byl zakoupen z kostela v Sedleci u Kutné Hory ze zrušeného kláštera cisterciáckého řádu. Tento barokní oltář byl instalován v roce 1787 spolu s obrazem Petra Brandla Nanebevzetí P. Marie. Pozoruhodná je i cínová křítelnice ulitá Ondřejem táčkem v roce 1499, kování dveří je z 15. století, pseudogotické oltáře, secesní výzdoba. Regotizace po posledním požáru (1744) bylo dokončena arch. Fr. Schmoranzem a Jos. Mockerem v letech 1892 – 1899.
Pražská brána
Nejvyšší věž (31 m) bývalého středověkého města s hodinami. Byla stanovištěm a příbytkem hlásného až do ohně v roce 1816. Oprava horních pater byla provedena v letech 1822 až 1883 arch. Fr. Schmoranzem. Dnes je využívána jako vyhlídková věž a je zde umístěna i expozice muzea.
Morový sloup
Stojí uprostřed čtvercového náměstí, vysoký je asi 14 m a celý je vystavěný z pískovce, vytesaný Stůnou z Klatov. Byl postavený na památku Rastadského míru z roku 1714 také na památku pominutí moru roku 1715. Na rozích stojí sochy sv. Josefa, Jana Nepomuckého, Vavřince a Floriána. Uprostřed stojí socha panny Marie s aureolou kolem hlavy.
Zvonice
Vystavěna ze zbytků zdiva zrušených klášterů v letech 1583 – 1585, druhé patro pro menší zvony bylo přistavěno v roce 1720. Zvony byly přeneseny v roce 1899 do opravených věží chrámu sv. Vavřince. V letech 1985 – 1989 byl vnitřek zvonice základně a moderně upraven do čtyř podlaží a proměněn ve stálou expozici sbírek Městské galerie (oddělení grafiky, malířství 19. a 20. století, výběr plastik).
Nedaleko Vysokého Mýta leží malá vesnička Vraclav. Nalezneme zde kostel sv. Mikuláše a poustevnu.
Kostel sv. Mikuláše
V roce 1724 byl položen nad původní kaplí základní kámen pro stavbu barokního kostela sv. Mikuláše podle návrhu pražského architekta Carla Antonia Canevalleho. Stavba, kterou vedl chrudimský stavitel Jiří Quadroni, byla dokončena roku 1730 a vysvěcena 21. května téhož roku vysokomýtským děkanem Františkem Scherzerem z Kleinmühlu. Studánka s léčivou vodou se nachází v jednoduše sklenuté kapli pod chrámovou předsíní.
Sláva lázní a poutního místa začala upadat již na konci 18. století, až v druhé polovině 19. století téměř zanikla. Teprve v letech 1976-1986 došlo k náročné rekonstrukci objektů areálu a byly zde zřízeny expoziční prostory. Původní interiér chrámu se nedochoval a v současné době jsou zde umístěny unikátní barokní polychromované dřevěné plastiky v mírně nadživotní velikosti od anonymního tvůrce, z doby kolem roku 1740. Soubor sousoší s tematikou Sedmi bolestí Panny Marie pocházel původně z kapliček lemujících poutní cestu z města Králík ke klášteru v Hedči. Dílo prvořadé umělecké kvality, které je řazeno na úroveň vrcholných prací barokních sochařů M. Brauna a F. M. Brokofa, představuje biblické scény úzkosti, mučení a smrti. Spojení barokní architektury s ukázkou mistrné práce sochařské a řezbářské představuje historicky významný přínos východočeského regionu do dějin české výtvarné kultury.
Poustevna
V roce 1692 byla ve stráni nad kaplí vystavěna poustevna s dřevěnou věžičkou-zvonicí s bicími hodinami, zvaná také fráterka nebo fláterka. Jejím prvním obyvatelem byl člen řádu sv. Františka Jiří Rambousek, narozený v Litomyšli. Poustevník u sv. Mikuláše vedl knihu, do které zapisoval ty, kteří se uzdravili. Kromě toho měl na skladě léčivé byliny, pilule z české lékárny v Hradci Králové a další předměty potřebné pro lázeňské hosty. Roku 1782 byly poustevny v Čechách zrušeny a s nimi i ta svatomikulášská.
