Ozvěny Febiofestu – Pořád jsem to já/Still Alice
Film Pořád jsem to já, který jsme měli možnost zhlédnout v rámci letošního Febiofestu pojednává o uznávané lingvistce Alice (Julianne Moore), matce tří dětí, kterou postihne Alzheimerova choroba.
Její život je zpočátku stále stejný, ale postupem času si začíná uvědomovat, co jí tato nemoc nakonec způsobí. Celá její rodina se následně musí vyrovnat s touto tragédií. Na filmu je nejpůsobivější ona krutá realita a pravda o průběhu Alzheimerovy choroby. Film Still Alice je poté právě o vyrovnání se s obtížnou životní situací. Snaha s chorobou bojovat.
Alzheimerova choroba je strašákem dnešní doby, o kterém se příliš nemluví. Nemoc velmi finančně nákladná, neléčitelná a dokonce v některých případech nejde průběh ani zpomalit.
Emočně silné momenty přináší pro diváka především reakce blízkých Alice ,se kterými se může ztotožnit a říct si pro sebe: Jak bych se asi zachoval já. Ti procházejí stejnými fázemi jako hlavní hrdinka. První je fáze popírání, druhá uvědomění a následně rozhodnutí. Sledovat jak váš nejbližší vlivem nemoci, nepoznává svůj dům, ani vás a mění se v někoho, koho nepoznáváte vy, je velmi znepokojivé.
Všichni filmoví fanoušci tak nějak automaticky předpokládali, že Julianne Moore už nějakého toho Oskara vlastní, ale chyba. Toto ocenění získala po čtyřech neproměněných nominacích až teď. Julianne zdatně sekundují Alec Baldwin a mnohými (kvůli účinkování ve Twilight sáze) zatracovaná Kristen Stewart. Ta tu předvádí opravdu slušný výkon.
Still Alice je dobrý film, se slušnou hudbou, jehož poselstvím je, že“ nic není ztraceno navždy“ a i když si myslíte, že jste zůstali na všechno sami, nikdy to není úplně pravda.
Název filmu: Pořád jsem to já
Originální název: Still Alice
Drama – USA, 2014, 100 min
Režie: Richard Glatzer, Wash Westmoreland
Hrají: Julianne Moore, Kristen Stewart, Kate Bosworth, Alec Baldwin, Hunter Parrish
Scénář: Richard Glatzer and Wash Westmoreland
Kamera: Denis Lenoir
Střih: Nicolas Chaudeurge
Hudba: Ilan Eshkeri