Obvyklé mýty v třídění odpadů

Ať už člověk dělá cokoliv, produkuje odpady, se kterými je třeba dále správně nakládat. Již 2/3 Čechů aktivně třídí odpad. Ale i tito pravidelní „třídiči“ jistě někdy zaváhají, kam příslušný druh odpadu vyhodit. Existuje také mnoho mýtů, z důvodů kterých se právě zbývající třetina české populace rozhodne odpad netřídit. Jedním z nich bývá i tvrzení, že třídění odpadů je příliš komplikované.

„Informace, které by veřejnosti mohly při správném postupu třídění odpadu pomoci, jsou uvedeny přímo na barevných sběrných nádobách. Každá nádoba je opatřena nálepkou, která přesně popisuje, co do ní patří a co ne. O místních podmínkách systému sběru tříděného odpadu vždy rozhoduje obec, proto se všude třídí jiným způsobem,“ vysvětluje regionální manažer společnosti EKO-KOM, a s. pro Pardubický a Královéhradecký kraj Tomáš Pešek. 
Mnoho občanů může stále váhat, jak naložit s nápojovými kartony, tzn. krabicemi od džusů, mléka či vína. Ty se standardně vhazují do oranžového kontejneru. Velmi často se však sbírají prostřednictvím kontejnerů určených pro jinou komoditu tříděného odpadu, které jsou pak označeny oranžovou samolepkou. V Pardubickém kraji se tak například nápojové kartony vhazují společně s plasty do žlutého kontejneru.
Poměrně překvapivě mnoho lidí se domnívá, že PET lahve, které se vhazují do nádob na plasty, se musí nejprve zbavit víček a etiket. Opak je pravdou – uzávěry a etikety skutečně není nutné od lahví oddělovat, ty se odstraňují následně při drcení a praní materiálu. Důvod, proč se někteří lidé zdráhají plasty třídit, bývá také mylná informace, že je třeba kelímky od jogurtů nebo margarinů pečlivě vymývat. Plast se po dotřídění a rozdrcení pere právě proto, aby se zbavil zbytků potravin a nečistot. Nicméně rychlé vypláchnutí kelímku určitě neuškodí, což nakonec ocení zejména zaměstnanci dotřiďovací linky, kteří musí odpady přebrat ručně.
A jaký odpad z domácností naopak nepatří do žlutých kontejnerů na plasty? Především se jedná o obaly od olejů a chemikálií, barev a nebezpečných látek. Stejně tak do plastů nepatří podlahové krytiny, výrobky z PVC, molitan a nebo VHS kazety a CD nosiče.
Jedním z dalších obvyklých mýtů je, že z papírů je třeba odstraňovat kancelářské kovové svorky. Není to však pravda. V papírnách mají zařízení (magnetické separátory), která dokážou tyto drobné předměty z papíroviny oddělit. Do kontejneru na papír lze také vhazovat obálky s fóliovými okénky nebo lepenku. A co do modrého kontejneru nevhazovat? Je to především znečištěný papír, vazby od knih nebo uhlový papír. Tyto materiály již nelze dále recyklovat. Také použité dětské pleny patří zásadně do kontejneru na směsný komunální odpad.
Sklo se vhazuje do zeleného nebo bílého kontejneru. Pokud jsou k dispozici oba, je důležité třídit sklo i podle barev – barevné do zeleného, čiré do bílého. Pokud je ovšem k dispozici pouze kontejner jeden, pak se do něj vhazuje sklo bez ohledu na barvu. Do kontejneru na sklo, ať už zeleného nebo bílého, nelze vhazovat hrnečky a talíře z porcelánu. Sklo a porcelán se společně recyklovat nedají, jde o dva naprosto odlišné materiály. Také varné sklo (konvice, mísy, formy na bábovku apod.) jsou vyrobeny ze speciálního skla, které není možné recyklovat běžným způsobem, proto patří do kontejneru na směsný komunální odpad. 
Do kontejneru na sklo nepatří ani drátované sklo, autosklo nebo třeba zrcadla. Sklo zrcadla obsahuje kovovou vrstvu, kterou ze skla nelze sundat, stejně tak automobilová skla jsou vyrobena tak, aby se při nárazu neroztříštila, a proto jsou mezi plochami skla zalisované plastové fólie. Tato skla proto nelze běžnými metodami recyklovat a měla by se odevzdat v servisu nebo ve sběrném dvoře.
Lahvičky od léčiv, přestože jsou vyrobeny z běžného skla, mohou obsahovat nebezpečné látky, a tudíž se odevzdávají spolu se starými léky v lékárnách.
O tom, zda dáme odpadu šanci na druhý život, rozhodujeme jen my sami.
Nezapomeňte, „REDUCE, REUSE, RECYCLE“ není jenom heslo!

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli.