Naše tradice: Svatý Martin
Přišel k nám bílý kůň, zalehl nám celý dvůr. Kdo by neznal pranostiku o svatém Martinovi, jak přijel na bílém koni. Svátek svatého Martina býval jedním z nejoblíbenějších svátků roku, v domácnostech bylo veselo. Děti čekaly na první sníh, hospodyně pekly svatomartinskou husu, martinské rohlíky a koláče, zkrátka posvícení, jak se patří. V dnešní době se však ve městech a na vesnicích konají dětmi velmi oblíbené svatomartinské lampionové průvody, jejichž součástí může být i jízda svatého Martina na bílém koni.
PŘÍBĚH
Kdysi dávno (roku 316 n.l.) se v rodině vojáka narodil syn, kterému dali jméno Martin. Otec si vždy přál, aby z Martina byl taky statečný voják, jako byl on sám. Martin však nerad bojoval, měl rád zvířata a rád si povídal s lidmi. Když ale vyrostl, otec jinak nedal a v patnácti letech ho donutil stát se vojákem.
Legenda vypráví, že jedné chladné podzimní noci, kdy foukal studený vítr a dokonce začal padat i první sníh, se Martin vracel na svém bílém koni z bitvy do města. Na ulici uviděl polonahého žebráka, který ho žádal o almužnu. Jelikož u sebe Martin neměl jídlo ani žádné peníze, rozhodl se žebráka ochránit aspoň před chladem. Rozetnul svůj vojenský plášť na dvě poloviny a jednu mu daroval. V tu noc se mu zdál sen, ve kterém se mu zjevil Ježíš Kristus oblečený právě do této poloviny pláště. Děkoval mu a požádal ho, aby i nadále pomáhal lidem, kteří to potřebují. Ráno, když se probudil, tak byl jeho vojenský plášť opět celý. Po tomto zážitku se Martin nechal pokřtít, opustil armádu, začal žít skromným životem, pomáhat lidem a založil klášter.
Jízdní vojáci uctívali Martina jako svého ochránce a ochránce svých koní. Prostý lid ho považoval za ochránce domácích zvířat, zejména hus. Později se stal patronem kovářů, dalších řemeslníků a vinařů.
Svátek Martina se slaví 11. listopadu proto, že v tento den svatý Martin zemřel, nebo podle jiných zdrojů měl pohřeb (roku 397).
TRADICE & SYMBOLY
SVATOMARTINSKÁ HUSA – Za celý svůj život Martin udělal pro lidi spoustu dobrého. Lidé ho měli rádi a chtěli ho zvolit biskupem. Do toho se Martinovi moc nechtělo, a tak se schovával před zvolením ve chlévě s husami. Husy o však svým kejháním prozradily, a tak se nakonec Martin biskupem přece jen stal.
Proto se na svátek sv. Martina vždy podle tradice pekla pěkná vykrmená husička za to, že ho tenkrát husy prozradily.
SVATOMARTINSKÉ VÍNO – Svatomartinská vína jsou prvními víny daného ročníku. Pokud se mladé svatomartinské víno vyvede, znamená to, že bude kvalitní celý ročník. Obecně uznávaná zvyklost říká, že Svatomartinským vínem si můžete přiťuknout právě na sv. Martina 11. listopadu v 11 hodin. Od této chvíle se smí podávat a nastává doba ochutnávek, svatomartinských hodů i velkých slavností.
SVATOMARTINSKÉ PEČIVO – Z kynutého těsta se peklo pečivo – rohlíky, koláče s povidly a mákem ohnuté do tvaru podkovy. Legendy vysvětlují, proč byly martinské rohlíky zahnuté. Buď proto, že to jsou podkovy koně svatého Martina. Nebo podle druhé legendy, měl Martin macechu, která ho chtěla rohlíkem otrávit. Aby poznala na pekáči, který je ten otrávený, zahnula rohy. Po vytažení plechu z trouby však byly rohlíky zahnuté všechny.
PRANOSTIKY
Přišel k nám bílý kůň, zalehl nám celý dvůr.
Svatý Martin přijel na bílém koni.
Když na sv. Martina mráz uhodí, na rok dobré víno se urodí.
Na svatého Martina, bývá bílá peřina,
Na svatého Martina drž se, synku komína!
Přijede-li Martin na bílém koni, Metelice za metelicí se honí.
Svatý Martin přijíždí na bílém koni. Přijede-li na šedém (mlhy), bude zima střídavá, přijede-li na žlutém (sucho), přijde zima tuhá a suchá.
zdroj: Tereza Přikrylová
