Multikulturní show, která dala na zadek Eurovizi
MUMFORD & SONS
BILL RYDER-JONES
20. 5. 2016, PRAHA, O2 ARENA
Britská kapela Mumford & Sons prochází teď podobným vývojem jako kdysi Bob Dylan. Od zemitého folk-rocku, kterým se proslavila, přešla s loňským albem Wilder Mind trochu nečekaně do oblasti indie rocku a ztratila tak svůj nezaměnitelný zvuk postavený především na akustických nástrojích, které vyměnila za elektrické. Ukázala ale, že je pořád nejsilnější jen s akustickou kytarou, bendžem a jedním kopákem. V elektrifikovaných kouscích jako by její hudba přeci jen trochu zevšedněla.
Než se ale Mumford & Sons dostali na pódium, předskakoval jim se svým bandem někdejší člen britských The Coral Bill Ryder-Jones, který se prezentoval zajímavě aranžovanými indierockovými písničkami. Obešly se takřka bez refrénů a místy měnily tempo, aniž byste to čekali. Kdo ví. Možná jedna z příštích cest, kudy se bude současná hudba ubírat. Bill Ryder-Jones byl ale po celou dobu hodně apatický a zpíval, aniž by odlepil oči od země. Kapela byla pak statická a jediný, kdo se hýbal, byl bubeník. Přesto dokázala skupina vykouzlit chvílemi příjemné melodie a zaujmout svou typicky ostrovní 
melancholií. A tak o jediný větší rozruch se postaral v jejím setu Marcus Mumford, který si v předposledním kousku přišel zazpívat duet s Billym Ryderem-Jonesem. To už ale byla neklamná známka toho, že se na pódiu co nevidět objeví hlavní protagonisté.
Mumford & Sons si dávali chvíli na čas, ale nakonec to rozjeli takovým způsobem, že nedali publiku takřka vydechnout. Kapela začala kytarovkou Snake Eyes, aby posléze střídala časem prověřené akustické dupárny s aktuální elektrickou tvorbou. Přechod mezi nimi byl nenucený, po chvíli bylo však zřejmé, že navrch bude mít akustická klasika. Nešlo ale o žádný souboj, nýbrž o vkusné propojení vnímání dvou hudebních světů. Muzikanti střídali co chvíli různé nástroje a nebylo takřka poznat rozdíly. Celé jejich vystoupení mělo mimořádný náboj, který oblékal do rockového hávu folkové základy, na nichž těleso vyrostlo. Pouze zpěvák Marcus Mumford je chvílemi připomínal. Ale i on se choval jako rocková hvězda. Například, když se vydal zpívat mezi nadšené diváky. Druhý výlet do publika podnikl pak během koncertního finále s dalšími třemi členy kapely, aby na malém pódiu uprostřed haly zazpívali jen s kytarami a bendžem nádherně procítěné balady Timshel a Cold Arms. Potom už se znovu jelo až do konce ve strhujícím tempu.
Mumford & Sons, podobně jako letos Imagine Dragons, ukázali, že jsou kapelou, která snadno dokáže strhnout diváky k tanci i zpěvu v ochozech. Možná i proto, že se za nimi táhne především mladé publikum odkojené internetem a chytrými technologiemi. Kdo se tedy obával, že kapela nezaplní velkou halu, vyšel naprázdno. Ještě pádnější odpovědí byla pak skutečnost, že se tu sešla řada národností. Marcus Mumford se proto nestačil divit, když vyvolával vedle českých návštěvníků i ty z Polska, Slovinska, Španělska, Itálie, Anglie, Ruska a Slovenska. Byla to neskutečná multikulturní show, která dala na zadek naškrobené a nezáživné akci, jakou byla nedávná Eurovize. Narozdíl od ní to v O2 Areně doopravdy žilo.
Mumford & Sons
Marcus Mumford
Winston ‘Country’ Marshall
Ben Lovett
Ted Dwane
Playlist
Snake Eyes
Little Lion Man
Below My Feet
Awake My Soul
Lover of the Light
Tompkins Square Park
Believe
Broken Crown
Ghosts That We Knew
Sigh No More
The Cave
Ditmas
The Wolf
Dust Bowl Dance
Timshel
Cold Arms
Hot Gates
—-
Forever
You Really Got Me
I Will Wait
{source}
[[iframe src=”https://www.zonerama.com/Embed/Album/1629529?color=blue&autoplay=true&vertical=false” style=”width: 610px; height: 330px;” scrolling=”no” frameborder=”0″ allowTransparency=”true”]][[/iframe]]
{/source}
Kompletní fotogalerie z koncertu naleznete na
https://www.zonerama.com/fotozajda/Album/1629529
