Miniseriál “Létání nad Chrudimí” – díl šestý
Šestý a poslední díl miniseriálu “Létání nad Chrudimí” je věnován působení institucí pro vzdělávání a školení vojenských letců i parašutistů na chrudimském letišti a vzniku 43. výsadkového mechanizovaného praporu. V závěru se pak seriál se svými čtenáři rozloučí líčením aktivity sportovních parašutistů a seskupení známém jako Chrudimská čtyřka.
Rekonstrukce letiště po 2. světové válce byla zahájena již v září 1945. V témže roce na
chrudimském letišti působilo vedle letištní správy ještě výcvikové středisko letectva. V květnu roku 1946 se chrudimské letiště stalo posádkou Letecké spojovací školy, která se těšila jak zájmu československé armády, tak i armád ze zahraničí. Během svého výcviku, který se neobešel bez nehod,4 využívala škola několik typů letadel zejména německého původu. Letecká škola vystřídala několik názvů, než byla v roce 1950 přetvořena spolu se Školní základnou IX v Letecké spojovací učiliště, přejmenované roku 1953 na Šturmanské a spojovací učiliště, jež bylo o rok později přesunuto na Slovensko. Na letišti pak zůstalo jen vojenské letectvo, které však Chrudim začalo postupně opouštět, neboť letiště v Chrudimi již nevyhovovalo modernímu letovému provozu. O další letecký provoz v Chrudimi se pak staral aeroklub, respektive Svazarm, který zde zřídil roku 1957 Ústřední leteckou školu pro pokračovací letecký výcvik budoucích vojenských pilotů. Ústřední letecká škola zde fungovala do svého zrušení do roku 1963.
Odchod vojenských letců, kteří opustili chrudimské letiště, byl kompenzován od září 1941 činností 4. výsadkového výcvikového střediska. Jako doskokové byly využívány plochy Rosice u Chrasti, Dolní Újezd, Rosice u Pardubic a Mojné-Skřídla u Českého Krumlova.
V červenci 1964 bylo 4. výsadkové výcvikové středisko zrušeno. V září 1965 došlo v Chrudimi ke zřízení 4. výsadkové průzkumné roty ( bojový útvar k hloubkovému průzkumu v týlu protivníka ), která byla v říjnu 1968 doplněna o 1. výsadkovou průzkumnou rotu. Obě tyto roty byly v září 1969 přemístěny do Prostějova a včleněny do 22. výsadkového pluku.
Do Chrudimi se výsadkáři vrátili v říjnu 1987 jakožto 71. úderný výsadkový prapor ( VÚ 1837 ), který byl postupně rozšiřován a roku 1994 zorganizován na 43. výsadkový mechanizovaný prapor, jehož příslušníci mají náležet k armádní elitě. Příslušníci 43. výsadkového mechanizovaného praporu se účastní společných cvičení se zahraničními armádami, jsou zapojováni do vojenských a nevojenských akcí doma i v zahraničí, účastní se zahraničních misí i zásahů během záplav. Od roku 1997 je při 43. výsadkovém praporu činný i Klub výsadkových veteránů.
Chrudim byla ale také v 50. – 70. letech 20. století významným centrem paravýcviku a sportovního parašutismu. Na mezinárodním poli uspěly členky chrudimského aeroklubu Anežka Zuberská a Helena Tomšíková. Za zmínku stojí i jména jako jsou Gustav Koubek a Jaroslav Jehlička, kteří se zapsali jako mistři světa a držitelé unikátních světových rekordů.
Tradice skupinové letecké akrobacie byla zahájena v Chrudimi již na konci 50. let 20. století, avšak v roce 1960 vzniklo seskupení Chrudimská čtyřka, které na základě rozhodnutí Svazarmu reprezentovalo Československo v akrobacii. Chrudimská čtyřka ovládala let v těsné skupině s akrobatickými prvky, let na zádech a jako první na světě dokonce předvedla zrcadlový let dvou letadel nad sebou, který ani na začátku 21. století neměl konkurenci. Od jejího vzniku působilo ve skupině celkem devět pilotů a dva mechanici: Jiří Tlustý, Antonín Klimenda, Božej Struž, Ladislav Bezák, Ladislav Trebatický, Daniel Polonec, Jiří Saller, Miroslav Krejčí, Radka Máchová, Josef Peřina, Miloš Špreňar a Martin Nepovím. Z důvodu ohrožení leteckého provozu na chrudimském letišti skupina v Dubnu 2004 Chrudim opustila.
Z dalších leteckých organizací v Chrudimi působila v 60. a 70. letech 20. století stanice aerotaxi provozovaná společností ČSA-Agrolet a Slov-Air. Letectví bylo v soukromém podnikání po listopadu 1989 zastoupeno v Chrudimi ještě dalšími firmami.
