Loutkoherec Nick Cave
Nick Cave and The Bad Seeds (aus)
23. listopadu 2013, Tipsport Arena, Praha
Australský hudebník, skladatel, scénárista a příležitostný herec Nick Cave, se do Čech vrací s téměř železnou pravidelností a jak to vypadá, Češi jeho dekadentnosti dobře rozumějí. Maestro vydal v únoru patnácté studiové album s názvem Push the sky away, opus, kterému se oprávněně dostalo více než vřelého přijetí jak u posluchačů, tak hudebních kritiků.
Letos přivezl do Prahy nejen novou desku, ale i talentovanou americkou písničkářku Shilpu Ray. Tmavovlasá majitelka sexy křapláku ovládající indické harmonium, si brzy získala pozornost příchozích. Nejen svým vynikajícím projevem, ale hlavně vtipnými a drzými texty. Ostatně britský deník The Guardian připodobnil Shilpin projev k vulgární Elle Fitzgerald, ta však pohotově kontrovala, že spíše než za božskou Ellu, se považuje za nadrženého Franka Sinatru. Ray sklidila velké ovace, škoda, že na přídavek nezbyl čas.
Po krátké přestavbě pódia se na pódium vyhoupla doprovodná skupina The Bad Seeds, následovaná toužebně očekávaným hubeným dlouhánem. Oblečeným jak jinak než v černé, od dokonale padnoucího obleku k evidentně obarveným vlasům. Inu co, image je image. Potkat tuhle partu v noci na ulici, asi byste s řevem utíkali. Multiinstrumentalista a dlouholetý Caveův spolupracovník Warren Ellis s hustou kšticí bílých vlasů a vousů, basista Martyn P. Casey, klávesák Conway Savage, perkusák Thomas Wydler a bubeník Jim Sclavunos, mají sice talent od pánaboha, ale vizáž zplozenců pekla. Push the sky away je melancholickou a pomalou záležitostí, jenže muzikantům koluje v žilách zběsilost Grindermana, takže už od první balady We no who U R, začal Cave poskakovat po pódiu jako kůzle.
Pokud se na někoho opravdu vyplatí si počkat pár hodin v mrazu před místem konání, je to právě on. Více času než na pódiu trávil balancováním na ohrazení u fanoušků, kteří ho za kotníky či ruce drželi ve vzpřímené poloze. V novince Jubilee street začala show gradovat, od poklidného začátku po hladinu šílenství. S každou další písní zamotával fanoušky do pavučiny svého světa, obří pavouk hypnotizér, který své oběti dokáže lusknutím prstů donutit sledovat každý krok i gesto, a kdyby chtěl olízat podrážky bot, jistě by se dobrovolníků našlo dost. Australan promění příchozí v oživlé loutky, plnící mu všechna přání s jedinou myšlenkou – aby show nikdy neskončila.
Zazněly i starší kusy, vyvolávající extatické nadšení – Red right hand, The weeping song či mordýřská Stagger Lee. Téměř romantickou strunu rozehrál Cave když sedl za klavír v God is in the house a Love letter. Ellisovy housle byly najednou jemné jak o půlnoční mši i ticho v aréně podobalo se chrámovému.
Čas rychle plynul. Dvouhodinový set zakončil dlouho vytleskávaný přídavek. Trojice Papa Won’t Leave You, Henry, Deanna a We real cool korunovala celý večer, jenže stejně jako Henrymu slibuje otec, že ho neopustí, a přesto to udělá, i k nadšené Tipsport aréně se Nick Cave obrátil zády a odešel. Doufejme, že ne na dlouho.
Playlist koncertu:
We No Who U R
Jubilee Street
Tupelo
Red Right Hand
Mermaids
The Weeping Song
From Her to Eternity
West Country Girl
God Is in the House
Love Letter
Into My Arms
Higgs Boson Blues
The Mercy Seat
Stagger Lee
Push the Sky Away
Přídavek:
Papa Won’t Leave You, Henry
Deanna
We Real Cool
