Libor Dušek – Cesta za…
Chrudim je nejen krásné město se spoustou míst a zákoutí, která mají svou energii, ale také lokalita, ze které pochází nejeden zajímavý člověk, který dokázal získat malebné Chrudimi věhlas.
Mladý dvaadvacetiletý tvůrce, o kterém do budoucna jistě uslyšíme, chrudimský rodák Libor Dušek, měl původně věnovat péči zákazníkům v některém z kadeřnických salónů. Uvědomil si, že by rád zvolil jinou cestu, a proto se rozhodl odcestovat do Anglie, kde přemýšlel o svých dalších plánech.
Po návratu ze zahraničí se přestěhoval do Prahy, kde ho oslovil projekt LiStOVáNí – scénického čtení. Nejprve byl zapáleným divákem, který si nechtěl nechat skvělé zážitky pro sebe. Oslovil tedy duchovního otce projektu, Lukáše Hejlíka, a podařilo se mu odstartovat LiStOVání na chrudimském gymnáziu Josefa Ressela. LiStOVáNí se v Chrudimi stalo oblíbenou kulturní událostí, kterou kvitují diváci všech věkových skupin dodneška. Libor zůstal věrným divákem v Praze a scénické čtení ho natolik inspirovalo, že se sám pustil do psaní a to ne jedné, ale rovnou dvou povídkových knížek. První, Tommyho cesta, vypráví o malém klukovi, který odejde z domova a vydá se na dobrodružnou cestu, druhá, Za piniovými planinami, obsahuje zážitky a příběhy z jeho vlastního života.
Nejen psaní patří mezi Liborovy aktivity, dlouhodobě se zajímá i o filmovou tvorbu. Naprosto logicky tedy směřovaly jeho další kroky ve vzdělávání uměleckým směrem, zvolil vyšší odbornou školu Michael, kde se věnoval studiu filmové produkce. Jednou ze zajímavých výzev, kterou musel projít hned zpočátku studia, bylo natočení filmu na náhodně vylosované téma během 48 hodin. Inspirací v době studia se mu stali režisér Jiří Volek a producent společnosti Analog Vision Michal Kráčmera, se kterým Libor momentálně na dvou filmech spolupracuje. V druhém semestru studia přibylo ke dvěma literárním dílům další, tentokrát filmové – komediální groteska Starosta, jeho sestra, nevěsta a její milenec. Děj nás zavede do Liborovy rodné Chrudimi a blízkých Bítovan. Hlavním hrdinou je starosta, který se po bujaré rozlučce se svobodou vzbudí deset minut před tím, než má vstoupit se svou vyvolenou do svazku manželského. Ve filmu si zahrála téměř celá Liborova rodina a odměnou za nesnadné natáčení, při kterém se štáb přesunoval mezi Prahou a Chrudimí, byla cena za nejlepší snímek, režii a námět v rámci festivalu školy v pražské Lucerně. Film byl součástí dalších festivalů – Start Film Festu herce Jiřího Mádla v Bystřici nad Pernštejnem a v Českých Budějovicích na festivalu Černá Věž. Ani chrudimští nepřišli zkrátka a mohli film shlédnout v rámci promítání v letním kině a v Bítovanech v penzionu U Nováků.
Další Liborovou aktivitou byla spolupráce na momentálně vysílaném seriálu ČT 1 – Dabing Street, režiséra Petra Zelenky, s uvolněnou atmosférou a prvky černého humoru. Kromě studia, které momentálně prochází na FAMU International, kde natáčí s lidmi z celého světa, se věnuje přípravě dalšího filmu, s námětem, který nosí už dlouho v hlavě a je jeho srdeční záležitostí. S pomocí Tomáše Pavlíčka, režiséra a rovněž Chrudimáka, zvolil pro svůj druhý film režisérku Amálii Kovářovou. Scénář je dopsaný a nyní se Libor a jeho team věnují výběru lokací a obsazení filmu, který stejně, jako debutový snímek, vznikne s podporou Chrudimi a starosty Petra Řezníčka.
Ale jenom natáčení by Liborovi nestačilo. Již nyní plánuje reedici obou knížek a má v hlavě další knížku, tentokrát pro děti – o malém chlapci, který se ráno, místo ve své posteli, vzbudí přímo na Měsíci. Časem by rád také navázal volným pokračováním dalšími příběhy na knihu Za piniovými planinami.
Liborův den by měl mít víc než 24 hodin, aby tenhle mladý kreativní nadšenec stihl vše, co má rád, co ho baví a inspiruje. Nejsou to jen knihy a filmy, ale i hudba a cizí mu není ani pobyt v kuchyni – nejen v roli konzumenta, rád suší maso se svým kamarádem. Kdo ví, možná bude dalším počinem nějaká speciální kuchařka, nijak by mě to v případě jeho všestrannosti nepřekvapilo.
Chrudim není nijak velké a významné město, ale díky lidem, jako je Libor, má šanci se dostat do povědomí za hranicemi, a to nejen východočeského kraje. Díky a jen tak dál!
