Létání bez křídel aneb povídání o akrojóze s Markem Petráčkem a Danielou Duškovou

Možná jste od malička snili o létání, ale dosud jste nenašli odvahu podívat se do oblak. Abyste se proletěli, nemusíte zrovna stoupat až k mrakům. Stačí jen, abyste měli chuť se bavit a navazovat nové kontakty. O zážitky se potom akrojóga postará už sama…

V následujícím rozhovoru nás s akrojógou seznámí Daniela Dušková a Marek Petráček.

Můžete nám vysvětlit, pojem akrojóga a jaké prvky v sobě spojuje?
Daniela: Akrojóga by se dala definovat jako spojení jógy, párové akrobacie a thajské masáže. Nemusí nutně obsahovat thajskou masáž, ale určitě nějaká terapeutická složka by měla lekci zakončovat. Může to být třeba terapeutické létání, což je vlastně taková thajská masáž ve vzduchu, kdy ten, který je na zemi (báze), vytahuje svého letce. Příjemně se při tom uvolňuje páteř.

Má akrojóga nějaké kořeny? Jakým způsobem se k nám dostala?
Marek: Tento směr má své kořeny. Mexičan jménem Jason Nemer a jeho partnerka Jenny Klein založili tuto praxi zhruba kolem roku 2004. Postupně se akrojóga rozšiřovala na všechny kontinenty.

Jak jste se s akrojógou seznámili vy? Co vás přivedlo do pozice jejích lektorů?
Daniela: Já jsem začala asi před dvěma lety, když jsem se dostala na hodinu párové akrobacie. Od začátku mě to velmi bavilo, a proto jsem začala hledat všechny možné příležitosti, jak pokračovat a jak se zlepšovat. Asi dva měsíce po mém prvním kontaktu s akrobacií jsem narazila na workshop akrojógy v jednom jógovém studiu v Praze. Tam jsem zjistila, že se jí chci věnovat a pokračovat dál. Na dalším workshopu jsem se seznámila i s Markem, začali jsme trénovat spolu. Veškerou volnou chvíli jsme využívali k tomu, abychom se rozvíjeli. Absolvovali jsme spoustu zahraničních workshopů a seminářů. Nakonec to vyvrcholilo tím, že jsme si udělali teachers training v USA.

Jak vy se připravujete na lekce, které vedete pro klienty?
Daniela: Na vedené lekce je třeba se připravit, protože každá je jiná. Na hodiny nám chodí různé úrovně studentů. Někdy přijdou úplní začátečníci, někdo je už pokročilý, takže je třeba počítat se vším. Lekci máme někdy i rozdělenou na dvě skupiny, kdy jeden z nás učí začátečníky, druhý se věnuje pokročilým. Snažíme se, aby lekce byly neustále něčím nové a aby se neopakovaly.

Kdo všechno se akrojóze může věnovat? Jaké skupiny lidí?
Marek: Myslím si, že pro akrojógu v podstatě neplatí žádná omezení. Stačí, když má člověk chuť do nějakého pohybu a chuť zkoušet nové věci. Určitě je výhodou, když se člověk věnuje józe a je tedy flexibilnější a ví, jak pracovat se svým tělem. Nicméně to není podmínka. Ani není podmínkou přijít na lekci s partnerem. Můžete dorazit sami a poznat nové lidi. Výhodou akrojógy je to, že člověk k ní potřebuje ostatní lidi, díky nimž může rozvíjet své schopnosti, komunikaci a vztahy.
Daniela: Chtěla bych říct, že spousta lidí si myslí, že je akrojóga jen pro nějaké bývalé gymnasty, nějaké nadané jedince nebo že báze musí být velká a těžká a letec naopak malý. To vůbec není pravda, protože každý je schopen si v tom nalézt svoje. Někomu víc třeba sedí terapeutická složka, jiný si vyžívá v akrobatické části, dalšímu vyloženě stačí jen kontakt a zábava. Stejně velký letec a báze jsou schopni udělat neuvěřitelné věci a opravdu zde nejsou mantinely. Jen je důležitá motivace.

Co vám samotným akrojóga dala? Ukázala vám nějaké jiné obzory nebo jste třeba přišli na něco, o čem jste netušili, že existuje?
Marek: Akrojóga mi pomohla v tom, že jsem přestal mít strach během kontaktu s lidmi. Většinou jsem byl spíše introvertní, uzavřený sám do sebe. Akrojóga mi pomohla se otevřít. Dává mi i větší spojení s lidmi. Člověk má možnost si tu vyzkoušet různé pozice s různými lidmi a zjistí, jak každého člověka vnímá jinak. Naučí se pak s nimi lépe pracovat.
Daniela: Osobně mi akrojóga dala strašně moc. V životě jsem si nedokázala představit, že bych udělala něco hlavou dolů nebo že by mě udržely moje vlastní ruce, i když jsem od malička sportovala. Když něco dokážu na úrovni akrojógy, dokáže mě to posunout i v běžném životě. Co se práce s ostatními lidmi týče, je to i taková forma dávání radosti. Když vezmeš někoho jako báze nahoru, aby se „proletěl“, většinou to bere velmi pozitivně a radostně. Když jsem poprvé „létala“ já, byla to pro mě skoro euforie.

Dokážete definovat poslání akrojógy?
Daniela: Základní poslání akrojógy není budovat z lidí nějaké úžasné akrobaty. Je to spíš budování komunity, kdy skupina lidí dělá, co je baví a schází se, má z toho spoustu zábavy a radosti. Sdílejí spolu zkušenosti a předávají si poznatky, které se naučili. A hlavně není omezená ani hranicemi. Ať přijedeš kamkoli, najdeš někoho, kdo se věnuje akrojóze v Německu, v Rakousku nebo kdekoli jinde.
Marek: Budování komunity je určitě hlavní princip. Já v tom vidím dávání radosti, formu zábavy a návrat do období, kdy byl člověk dítětem. Myslím, že je to pro dospělé často i potřeba.

Markovi a Daniele děkujeme za poskytnutí rozhovoru a přejeme jim hodně šťastných okamžiků při práci s klienty i při vlastním zdokonalování. Přiložené video nám nastíní jejich práci.

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli.