Lesní pažitka – znáte ji?
Málokdo ví, že pažitka nebo lidově šnytlík má svoji „divokou“ variantu. Právě teď ji můžete najít ve velkém množství v lese. Je stejně dobrá jako ta ze zahrady.
Lesní pažitka v jarním období vytváří v některých lokalitách poměrně rozsáhlé porosty, takže nehrozí, že by v nich byla rozumným sběrem vymýcena. Najdeme ji ale opravdu jen zjara, v průběhu několika březnových a dubnových týdnů. A je moc dobrá.
Lesní šnytlík přitom poznáme poměrně snadno – v porostech lesních trav je na dálku patrný znatelně tmavší barvou a rovnými, úzkými a dutými stonky. Od klasické pažitky prodávané v obchodech i od té ze zahrádek se liší na pohled jen tím, že není tak mohutný, a také chutí – je jemnější, ale hodně aromatický. Přestože je samozřejmě nejlepší konzumovat lesní pažitku zcela čerstvou (klidně i rovnou v lese), není problém uchovat si ji po celý rok, do příští jarní sezóny ve vlastní domácnosti. Stvoly šnytlíku stačí pokrájet na menší kousky, vložit do igelitového obalu a skladovat v mrazáku. Minimálně ze svého příjemného aroma neztratí takto skladovaný lesní šnytlík vůbec nic – dokonce i po dobu několika let.
Lesní pažitka patří mezi zeleninu s nízkými nároky na pěstování, protože nemá velké nároky na dodávané živin – možná i proto ji na jaře najdeme téměř ve všech lesních lokalitách. Navzdory tomu má pro lidský organismus řadu příznivých účinků – kromě toho, že podporuje chuť k jídlu, působí blahodárně při trávicích procesech, a má také protikarcinogenní a protisklerotické účinky. Je vhodnou ingrediencí prakticky do všech pokrmů, navíc snižuje krevní tlak a nemá téměř žádné kalorie – v množství sta gramů pažitky (i lesního šnytlíku) je pouze zhruba třicet kalorií. Ačkoli obsah látek v lesní a cíleně pěstované pažitce zatím nikdo neporovnával, lze se oprávněně domnívat, že množství látek a stopových prvků v divoké formě šnytlíku bude podle typu lesa, v němž roste, pestřejší a jaksi – přirozenější.
