Ležáky – osud jedné vesnice v roce 42
Bývalou osadu Ležáky, která se nacházela zhruba 1 km od obce Miřetice, tvořilo osm domů a mlýn. V těchto osmi domcích bydleli kameníci a chalupníci. V sousedství osady se nacházel lom Hluboká u Dachova. Byl vzdálen jen několik stovek metrů od osady. V ležácké tragedii sehraje významnou roli. Život v této malé osadě plynul celkem normálně až do válečných let.
Píše se rok 1941, noc na 29. prosince. Nad protektorátem se rozevírají padáky a anglický letoun Halifax právě vysazuje na jeho území tři parašutistické skupiny. Každá má svůj úkol. První parašutistická skupina s názvem Antrophoid (Jozef Gabčík, Jan Kubiš) měla za úkol spáchat atentát na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha. Úkolem skupin Silver A (Alfréd Bartoš, Josef Valčík a Jiří Potůček) a Silver B (V. Škácha, J. Zemek) bylo provádět hospodářské sabotáže a obstarávat spojení s Londýnem pomocí vysílačky Libuše. Výsadek, který měl proběhnout u Heřmanova Městce, proběhl nakonec až u Poděbrad. Josef Valčík se po strastiplné cestě dostává s Libuší do Pardubic.
Obrátil se na poručíka československé armády Jindřicha Vaško, který byl správcem lomu Hluboká u Dachova. Tam se Libuše také na čas ukryje, a to ve dvojitém stropě zdejší strojovny. Přibližně v polovině ledna 1942 začíná Libuše plnit svůj úkol a každou noc vysílá do Londýna zprávy které mají hospodářský, vojenský a zpravodajský charakter. Druhým stanovištěm vysílačky se později staly Lázně Bohdaneč a Mnětice u Pardubic. Do lomu se ale vrátí v polovině dubna 1942. Telegrafista Potůček se usazuje v ležáckém mlýně. Skupině pomáhá také strážmistr Karel Kněz se svými podřízenými z četnické stanice ve Vrbatově Kostelci. Dne 27. května 1942 spáchali členové paravýsadku Antrophoid v Praze Libni atentát na zastupujícího říšského protektora. Nemohl však proběhnout zcela podle plánu, neboť se zasekl samopal. Parašutisté však měli ještě granát, jehož střepina vnikla Heydrichovi do sleziny a způsobila rozsáhlý zánět. I přes nejlepší lékařskou péči pár dní po atentátu Heydrich umírá. Den po této události, 28. května, je vyhlášeno v Praze stanné právo, o další den později v celém protektorátu. Je vydán souhlas k likvidaci Lidic a vyvraždění mužů a odvlečení žen. Libuše v depeši podává Londýnu vesměs tragické zprávy. Zároveň změní svůj úkryt a přesouvá se do kostela na Včelákově, ale posléze se zase vrací do Ležáků.
Nastane dramatický zvrat událostí. Dne 16. června se gestapu přihlašuje Karel Čurda. Na základě informací, které poskytl začíná vlna zatýkání. Vyvrcholením je poslední bitva parašutistů, které obklíčilo gestapo. Identifikaci mrtvých vlastenců a druhů ve zbrani provádí sám Čurda.
Vrchní komisař Clages dostává dne 23. června 1942 souhlas s likvidací Ležáků. Druhý den ráno ochranná policie z Pardubic i četnictvo z Hradce Králové obkličují Ležáky z obou stran.
Ležácké děti byly předány do německých rodin na převýchovu některé z nich přivezl po válce zpět do vlasti.
Oficiální zpráva tisku z 26. 6. 1942: Dne 24. června byla osada Ležáky u Louky (okres Chrudim) srovnána se zemí. Dospělí obyvatelé byli podle stanného práva zastřeleni. Obyvatelstvo přechovávalo české parašutisty, kteří měli vedoucí účast na přípravách atentátu na SS-Obergruppenführera Heydricha, a pokoušelo se je zachránit před policejním zakročením.
Popravy ležáckých obyvatel, propojených s atentátem a s vysílačkou se konaly dne 2. července 1942. Poslední Libušinu depeši do Londýna odesílá telegrafista Potůček z úkrytu v Bohdašíně v den, kdy byly Ležáky vypáleny. Zněla přibližně takto: “Ležáky u Vrbatova Kostelce, kde jsem byl se svojí stanicí, byly srovnány se zemí. Lidé, kteří mi pomáhali, byli zatčeni. Příští vysílání ve 23. hodin dne 28. června.”
Závěrem pouze dodáváme, že k poslednímu vysílání nedojde, neboť Potůček bude zastřelen strážmistrem Půlpánem u obce Trnová. Trosky ležácké osady byly strženy až o Vánocích roku 1943.
