Ležácké podvečery, tentokrát s Václavem Vydrou
Herce Václava Vydru jsme opět vyzpovídali v rámci Ležáckých podvečerů. Jaké koníčky mu vydržely z dětství, nebo s jakými pocity přijížděl na Ležáky, se dozvíte v následujícím rozhovoru.
S jakými pocity jste přijížděl na Ležáky?
Já jsem tu poprvé. Přijel jsem s pocitem, abych to stihnul (pan Vydra měl asi půl hodinové zpoždění, pozn. redakce) a přijel jsem k tomu pomníku nahoře na té křižovatce, k ceduli – Ležáky a nic tam nebylo. Zastavil jsem a protože jsem měl vybitý telefon, tak jsem nemohl někomu zavolat jestli jedu správně, ale řekl jsem si, že ještě kousek popojedu a uviděl jsem světla a už jsem tady byl. Ale je to samozřejmě zvláštní pocit.
Jsou okamžiky, kdy si říkáte: „Ještě, že jsem hercem!“ a nebo naopak: „Proč jsem se jen tím hercem stal!“?
Tak i tak.
Má to člověk se známou tváři v životě jednodušší?
V něčem ano, v něčem ne. Mám ten pocit, že mě lidé vidí rádi a kolikrát mi vyjdou vstříc, což by jinak neudělali, kdyby mě neznali. A to je strašně příjemné a pomáhá to. Jindy zase chce být člověk sám, nerušen nikým a mít klid a nemá ho.
Proslavil jste se převážně veselými postavami, vzpomeňme na, dnes již legendární, ZLATOU MŘÍŽ. Ale řekněte mi, co je pro herce výhodnější? Hrát role komické, vážné, nebo záporné?
Záporné role hrají herci rádi, protože ty se hrají dobře. Tam si může člověk zkusit být velká svině a udělat to, co by v životě nikdy neudělal. Vtipné veselé role jsou velice vděčné a já osobně je hraji velice rád. Ale záleží na roli. Jak je ta role napsaná. V jaké je to hře, nebo v jakém filmu a může to být napsaná kladná role, kterou si člověk s chutí zahraje. Může to být špatně napsaná záporná role, která nejde hrát a nebo opačně.
Promlouval jste k posluchačům mj. jako Jaroslav Hašek v jeho povídkách, nebo v Příbězích včelích medvídků. Jaký máte vztah k četbě a ke knížkám?
Čtu moc rád, ale bohužel s mým časem je to tak katastrofální, že se ke knížkám skoro vůbec nedostanu. Ale čas, ve kterém bych mohl číst, trávím u počítače a odpovídám třeba na e–maily. To mě mrzí, ale on ten čas na to ještě přijde, že zase začnu číst.
Na svých internetových stránkách jste uvedl hned několik koníčků. U někoho pramení koníčky z dětských snů. Jak je to u Vás?
Některé určitě, ale já jsem spíš nabalil po cestě životem. Náhodou. Nikdy to nebylo cílené. Možná ty zbraně a koně. Ty mě doprovázejí od dětství.
Kdyby jste se mohl přenést do minulosti, kam by to bylo a proč?
(přemýšlí) Popravdě řečeno, ani bych se nechtěl přenášet do minulosti. Já si myslím, že, pokud bych mohl jenom, na skok, tak určitě. To bych si ještě popovídal s mámou a s tátou, ale jinak ani ne. Nemám pocit, že bych měl něco změnit, nebo se někam dívat. Rád si užívám to co se děje právě teď nezabývám se tím, co bylo a nechci moc koukat do budoucnosti.
Co Vás dovede dojmout k pláči?
Třeba nějaký dobrý film. Nebo i kniha.
Na jaké přísloví, či pořekadlo si v životě často vzpomenete?
Teď budu lovit v paměti a nic nevylovím…. „Uč se hochu moudrým býti.“ (napovídá pan Robert Tamchyna, pozn. redakce) , nebo (teď již pan Vydra) „Kdybys byl býval mlčel, byl by si býval filosofem.“
Děkujeme panu Václavu Vydrovi za rozhovor.
Více o herci Václavu Vydrovi na http://www.vaclavvydra.cz.
