Kristýna Trpková – Vesnice: Setkání a autogramiáda
Aktuálně je se třemi dětmi na mateřské dovolené. Svůj volný čas věnuje mladá spisovatelka Kristýna Trpková psaní detektivních příběhů, jeden z nich (Stvůra) situovala přímo do Holic na Pardubicku, kde žije.
Máte tři děti a na svém spisovatelském kontě tři knížky. Sice jste na mateřské dovolené, ale jak víme, s více dětmi to tedy žádná dovolená zcela určitě není. Jak stíháte skloubit rodičovství a psaní? Jsou vaši blízcí tolerantní a nechají vás psát, třeba v okamžiku, kdy vás zrovna „políbí múza“?
S tou „dovolenou“ máte naprostou pravdu – někdy to vůbec lehké není. Tatínek naštěstí odjakživa funguje na 110% a ve své volné dny, kdy nebyl v práci, trávil s dětmi maximum času. V těch chvílích, kdy mě zničehonic „políbila múza“ a já zrovna byla s dětmi sama, to bylo horší, nicméně ty dvě starší jsou až nevídaně chápavé a trpělivé, takže velice rychle se naučili, že když si maminka „potřebuje něco zapsat do poznámek“, tak musí chvilku počkat 😊
Když píšete, usedáte k dílu spíše dopoledne nebo večer, respektive, která denní doba vám vyhovuje nejvíc?
Odjakživa jsem si musela psaní plánovat podle režimu dětí, když chodily spát – tudíž jsem zpravidla psala třeba dvě hodiny odpoledne a zbytek honila po večerech (spíš nocích 😊 ). Ten luxus si vybírat čas podle toho, která doba mi vyhovuje nejvíc, si budu moci dopřávat asi nejdříve, až všechny tři vyexpeduji do školek. 😊
Kolik hodin píšete? Jaký systém máte? Spousta lidí od práce odbíhá jinam, fyzicky i v myšlenkách, prokrastinujete taky občas?
Jak jsem zmínila výše, píšu tak, jak mi děti dovolí, přičemž se vždy ten čas snažím využít opravdu na maximum. Když je náročnější den, píšu třeba jen dvě hodiny, ale když vím, že mám prostor, a že o děti bude postaráno, vydržím u toho sedět klidně 8-10 hodin. Můj problém je, že jsem trochu workoholik, takže píšu opravdu každý den, kdykoli je příležitost, plus mám jasně dané limity, počty slov atd, které za den musím splnit. A nemám klid, dokud nemám splněno. Prokrastinovat jsem zkoušela, ale popravdě to moc neumím (bohužel 😀 )
Proč zrovna detektivky a ne třeba romantika? Tíhla jste k tomuto žánru vždycky?
Ano. Přiznám se, že už od základky (tehdy jsem začínala na Stopách hrůzy) jsem do ruky nic jiného než detektivku/krimi/thriller do ruky nevzala. Odjakživa jsem milovala to napětí a tajemno, takže když jsem se pak sama rozhodovala, o čem budu psát, tento žánr byl jasná volba.
Když zrovna nepíšete a máte volný čas, jak ho nejraději trávíte?
Já toho volného času bez psaní moc nemám, jak už jsem zmiňovala, ale když už se s vypětím všech fyzických i psychických sil přiměju ten notebook zaklapnout, tak čas trávím nejraději u piana, zpěvem, nebo v kuchyni – strašně ráda vařím a peču. To je pro mě největší relax 😊
Pokud byste měla možnost jít na kávu s vaším oblíbeným spisovatelem nebo literárním hrdinou, kdo by to byl? Na co byste se jich nejraději zeptala?
Jednoznačně Mons Kallentoft. A asi bych se ho při té jedinečné příležitosti zeptala, jestli by mě nechtěl vzít 😀 … ne, sranda 😊 Ze všeho nejvíc (kdyby byla ta možnost a moje knížky byly přeloženy alespoň do angličtiny, když ne do jeho rodné švédštiny, a on si je mohl přečíst), by mě zajímal jeho názor na mé psaní 😊
Když si člověk přečte anotaci k vaší aktuální detektivce (Vesnice), slabší jedinec to nemusí vydýchat – přece jen, mrtvé a týrané děti, to je silná káva i pro otrlé cyniky. Jak se knížka psala vám, matce malých dětí? Dokázala jste vypnout mateřský mód a takové citlivé věci nevnímat?
Já se přiznám, že já sama jsem po porodu prvních dvou dětí trpěla úzkostnými stavy a vše s takovouto tématikou (knihy, filmy, seriály, dokumenty) pro mě bylo dlouhou dobu tabu. Pak se to ale zlomilo, konkrétně po zhlédnutí dokumentu o zmizelé Madeleine McCann. Tehdy, během vyprávění hlavního vyšetřovatele, mi došlo, jak důležité je před tímto tématem nezavírat oči – jako společnost to totiž, byť nevědomě, často děláme všichni. Přitom to jsou právě děti, kdo by za naši pozornost měl stát nejvíc. Měli bychom se rozčilovat nad tím, když se k nám donese zpráva o tom, že někdo ublížil nevinnému dítěti, nikoliv u tendenčně psaných článků o Covidu nebo nad bezpředmětnými dohady v diskuzních fórech o politice, volbách, atd. Rozhodilo mě to, když hlavní vyšetřovatel líčil, jak to v dnešním světě funguje, a taky pěkně naštvalo. Takže jsem se rozhodla se do toho pustit. Celou knížku jsem pak věnovala zmizelým dětem. Tyhle věci se totiž nedějí pouze v zahraničí, a myslím, že bychom si měli uvědomit a připomínat, že něco takového se může kdykoli stát komukoli z nás.
Vaše knížky se těší oblibě mezi čtenáři, kteří už netrpělivě vyhlíží další. Máte aktuálně něco rozepsaného? Pokud ano, prozradíte aspoň v náznacích, na co se můžeme těšit?
Na jaře 2023 bude vycházet třetí a zároveň poslední díl trilogie s Laurou Linhartovou. V této knize se děj vrátí zpátky do Holic, konkrétně na Podlesí, a samozřejmě bude dále rozvinuta linka mezi hlavními vyšetřovateli Laurou a Adamem. To, o čem bude jejich další případ, si ale ještě chvilku nechám pro sebe 😊 Opět ale nebude chybět napínavá zápletka, akce, a překvapivé rozuzlení! Rozhodně se máte na co těšit!
Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně úspěchů při psaní. A pokud se chcete s Kristýnou potkat osobně, máme tu pro vás dvě pozvánky. První je už na zítřek do Hradce Králové a ta druhá na pondělí do Prahy.
