Keltování s Chrudimkou.cz – 4. díl
V tomto díle si povíme něco o specializovaných řemeslech, která byla soustředěna na keltských sídelních jednotkách. Doba laténská (neboli doba železná) nám již svým názvem naznačuje, že v tomto období probíhal rozvoj práce s železnou rudou. Mezi keltská specializovaná řemesla řadíme hutnictví, které bylo v této době úzce spojené s kovářstvím, kovolitectví barevných kovů a hrnčířství.
Nejdříve si povíme něco o nejběžnějším specializovaném řemesle, kterým bylo hutnictví. Téměř na každém sídlišti a hlavně na oppidech nacházíme doklady o tomto řemesle. Díky nálezům na sídlištích či hrobové výbavě máme doklady o tom, že sortiment železných nástrojů vzrostl během pár století z 20 na 79 druhů. Na přelomu 6. a 5. století př.n.l. bylo mezi Kelty kovářů poměrně málo z důvodu obtížného přístupu k železné rudě. V této době měly k železné rudě přístup převážně vyšší vrstvy společenského postavení. Během 3. – 2. století př.n.l. se tento fakt změnil. A to díky lepší dostupnosti železné rudy i pro nižší společenské vrstvy. Nastal tedy nárůst Keltů, kteří se začali tímto specializovaným řemeslem zabývat.
Výroba železa probíhala nejdříve v otevřené výhni s dmychadlem1. Od 3. století př.n.l. se začaly na větších sídelních areálech s výrobními komplexy objevovat hutnické pece. Do těchto pecí se přiváděl vzduch pomocí jednoduchého měchu2. Tyto pece měly několik pásem o různé teplotě. Teplota pásem se pohybovala mezi 500/800 až 1250/1400 oC. V nístěji3, která byla zahloubená v pecích, se nacházela železná houba, nad níž byla struska4. Hmotnost houby se pohyboval okolo 25kg. Tato houba ale měla nevýhodu. Musela totiž nejdříve zchladnout, aby mohla být postupně osekávána a následně zpracována ve vyhřívací výhni, kde se z ní vytěsnila struska. Zahloubená nístěj v redukční peci bývá o průměru 35cm a šachta bývá vysoká okolo 60 až 80cm.
Obr: rekonstrukce hutnické dílny
Keltští kováři byli zruční a nejčastěji zvládali technologii paketování5 plátů a posléze dotvarování cíleného předmětu. Dotvarování neprobíhalo na kovadlině, která je typická pro kovárny, ale na velkém kameni, kterým Keltové kovadlinu nahrazovali. Keltské kovárny se nacházeli u bran oppid. Nejběžnějšími výrobky byly nástroje, zbraně, šperky a stavební prvky. I přesto, že byli keltští kováři zruční, nedosáhla jejich technika vyššího stupně standardizace. Zůstala pro ni typická pouze technologická pestrost.
Obr: Nástroje Keltů v Čechách: (shora zleva) výhňová lopatka, kleště, pila, kosa a kování rýče
Dalším specializovaným řemeslem bylo kovolitectví barevných kovů. Mezi tyto kovy patří například slitiny bronzu, zlato, měď. Pro tuto výrobu byly zapotřebí slévačské dílny. Kovy byly odlévány do tzv. ztracené formy6 nebo do kadlubů7, jejich nálezy byly však velice vzácné. Technologii odlévání zvládali i běžní řemeslníci.
Obr: Břidlicový kadlub k lití paprskovitých amuletů a kroužků
Keltští šperkaři se skláři a kameníky procházeli od 5. století př.n.l. do 3. století př.n.l. náročnou specializací. Zlato hrálo v té době významnou úlohu, jelikož se z něho vyráběly mince. Jeho zpracování, až na výjimku ve výrobě mincí, ale nedosáhlo vysoké úrovně. Dílny pro zpracování zlata byly zpočátku na nehrazených sídlištích. Od poloviny 2. století př.n.l. se začaly objevovat především na oppidech.
Obr: Keltské zlaté mince
Keltští hrnčíři produkovali specifické druhy keramiky. Patří mezi ně šedé zrnité zboží, které mělo velice kvalitní výpal. Hrnčíři pracovali i na tzv. rychlotočném kruhu, tyto kruhy se vyskytovali na zemědělských sídlištích. Dalším typem je keramika malovaná, která byla vyráběna ručně.
Specializovanou výrobní činností se zabývali převážně muži.
Obr: Šedá zrnitá keramika
Další obrázky:
Obr: (z leva) A–situace před tavbou: 1)šachta; 2)zahloubená nístěj; 3) keramická výfučna 4) dmychadlo; 5)dřevěné uhlí; 6) železná ruda; 7) snop slámy nebo otep klestí, blokující zpočátku dutinu nístěje; B– situace po skončení tavby: 8)zbytky paliva, rudy, strusky; 9) železná houba prostoupená struskou; 10)blok strusky proteklé póry železné houby; 11) zbytky paliva v nístěji; C– křesací kámen na výrobu ohně, rekonstrukce železářské pece se zahloubenou nístějí.
Obr: Železná dláta , hřeby, tesařské skoby; bronzové předměty
Obr: Schéma ražby zlatých keltských mincí v česko-bavorském prostoru, zlaté mince
Vysvětlivky k textu:
1) dmychadlo – ventilace
2) měch – předmět z látky, který dokáže měnit své rozměry a slouží ke stlačování vzduchu
3) nístěj – shromažďuje tekuté surové železo a strusku
4) struska – vedlejší produkt pří tavení železa
5) paketování – sváření
6) ztracená forma – hliněná forma, do které se vléval roztavený kov, pro vyjmutí hotového výrobku se musela forma rozbít.
7) kadlub – forma na odlévání kovů
Zdroje:
Waldhauser, J. 2001 Encyklopedie Keltů v Čechách. Praha. ISBN 80-7277-053-5
Venclová, Natalie (ed.) et al.: Doba laténská. Archeologie pravěkých Čech 7. Praha: Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i., 2008, 164 s. s obr., česky. ISBN: 978-80-86124-80-3
Keltování s Chrudimkou.cz – 1. díl
Keltování s Chrudimkou.cz – 2. díl
Keltování s Chrudimkou.cz – 3. díl
Keltování s Chrudimkou.cz – 5. díl
