Keltování s Chrudimkou.cz – 3. díl

V třetím díle našeho seriálu si povíme něco o archeologických strukturách Keltů.

Keltská sídliště dělíme na hrazená (opevněná) a nehrazená, která mají různé rozlohy ploch. Nejdříve si povíme něco o sídlištích nehrazených neboli neopevněných. Do této skupiny nehrazených sídlišť řadíme sídliště velká, která mají rozlohu několika hektarů. Nachází se na nich 2 až 9 usedlostí, které mají různě uspořádaný půdorys. Na usedlostech neboli ve vesnicích se nalézaly nadzemní zástavby kůlových, hrázděných a srubových domů, podzemnice, zahloubené zásobnice na obilí, studny, výrobní objekty, menší kůlové stavby jako špejchary¹ a seníky. 

Malá sídliště se liší od velkých sídlišť pouze velikostí. Většinou mají okolo desetiny hektaru, na kterém se nachází 1 usedlost s pár domácnostmi. Na nich nalézáme zahloubené i nadzemní objekty stejného typu jako na velkých sídlištích. Dále jsou také sídliště dočasná. Tyto sídliště se oproti velkým a malým sídlištím liší pouze rozlohou, která má pouze několik arů. Na těchto dočasných sídlištích se nenacházejí zahloubené objekty. U všech typů sídlišť jsou doložena pravděpodobně lehká opevnění z proutí a kolíků.

Vzhled vesnice Radovesice ve 2 století – pokus o rekonstrukci

Nyní si povíme něco o sídlištích opevněných. Tyto typy sídlišť měly nenáročné opevnění, většinou v podobě palisády² s jednoduchým vchodem. Spadají sem typy jako panský dvůr, na kterém se nalézala specifická zástavba podzemnic či kůlových domů. Jejich plocha byla okolo 2000m² a byla obehnána žlabem po palisádě.

                                                                                 
 
Panské dvory jako sídla elity 5.století 

 Dále sem spadá palisádové opevnění, které mělo rozlohu okolo 1 hektaru, na kterém se nalézaly stopy běžného osídlení. Tento typ palisádového opevnění byl na strategicky exponovaných polohách, například na ostrožně³ , a opevnění kopírovalo nepravidelný terén. Jako poslední do této skupiny opevněných sídlišť sem spadá sídelní aglomerace, pod tímto názvem si můžeme představit hluk několika sídlišť, které se nacházeli v blízkosti území, na kterém probíhala specializovaná výrobní činnost.

Opevněné sídlo, spíše „nenákladné“ hradiště

Kromě hrazených a nehrazených sídlišť máme také hradiště, protourbánní centra neboli oppida, castella a refugia. Postupně si povíme o každém typu osídlení. První tu máme hradiště, které se objevují od 6-4století př.n.l., měly kamenné nebo dřevohlinité hradby na rozloze 1 až 10 hektarů. V hradbách byly 1 až 2 vchody. Hradiště mělo členění na akropoli⁴ a předhradí. Osídlení bylo nejintenzivnější u hradeb a směrem ke středu hradiště byl prostor skoro neosídlen.

Protourbánní centra neboli oppida, která se vyskytují od 2-1 století př.n.l., byla proti hradištím větší. Měla rozlohu 25 až 90 hektarů, měla výrazné opevnění hradbami, příkopy. Brány v tomto opevnění byly náročněji konstruovány oproti branám, v palisádovém opevnění, ale stále byly tím nejslabším místem v opevnění. Na oppidech se vyskytovala dvorcová zástavba, studna a specializovaná výroba. Studny měly 2 až 3m v průměru a jejich hloubka se pohybovala mezi 1,5 -3m. Jedno známé keltské oppidum máme nedaleko Chrudimi. Nalézá se na lokalitě v Českých Lhoticích nedaleko od Nasavrk.

Keltské oppidum na úpadí Železných hor – České Lhotice

Dále tu máme typ castella, jehož rozloha se pohybovala okolo 2 až 3 hektarů. Oproti hradištím a oppidům má castella výraznější opevnění, které se nacházelo na strategické poloze. Nakonec si povíme o typu refugia. Pod tímto názvem si představujeme shromažďování či kultovní ohrazení na vymezených prostorech, které měly rozlohy od 10 až po 100 hektrů. Tato plocha byla minimálně zastavěna. V tomto případě bylo opevnění s minimálními konstruktivními zásahy. Bylo tedy využíváno staršího nebo přírodou vytvořeného opevnění.

Rekonstrukce hradeb z doby civilizace oppid (2.-1.století): palisádová hradba s příkopem, hradba s dřevěnou roštovou konstrukcí a čelní zdí, hradba se svislými trámy

Keltové si vybírali polohy, které byly strategicky výhodné pro obranu, ale také polohy, které byly v blízkosti pozemních či vodních tras obchodu. Strategické polohy se nacházely většinou na těžko dostupných místech jako třeba hmolovitý izolovaný vrch či hory, které měly příkré svahy ze všech stran. Dále jím byla i výše zmiňovaná ostrožna neboli hřbet, které se nacházely nad soutokem potoků či řek se dvěma těžko přístupnými svahy a další podobně těžko přístupné polohy. Hlavním aspektem, při výběru polohy byla viditelnost, dominantní vrch nebo naopak skrytá poloha bez širšího výhledu. Na těchto skrytých pozicích byly hradby s příkopem. Výška hradeb se pohybovala okolo 2-3m a příkopy měly 5-8m široké. Keltové měli spoustu typů konstrukčních hradeb. Základní čtyři typy jsou sypaný val (hradba) ze zeminy, na jejímž vrcholu byla zapuštěná dřevěná palisáda, sokl z kamenů s jednou nebo dvěma lícovanými stěnami, dále dřevěná konstrukce čelní i zadní fronty vnitřní prostor, vyplněn zeminou a kamenná zeď ze na sucho kladených kamenů, jsou součást vnější strany dřevo-hlinité hradby.

Vysvětlivky:

1) Špejchar – sýpka, budova k uskladnění zrní

2) Palisáda – dřevěný plot různé výšky, používaný v minulosti jako obranný prostředek

3) Ostrožna – terénní útvar jazykovitě protáhlého tvaru, který je z obou stran ohraničený příkrými svahy

4) Akropole – převážně nejvýše položená místa na oppidech, kde byla soustředěna moc – vladařská, královská, duchovní

Zdroje:
Waldhauser, J. 2001. Encyklopedie Keltů v Čechách. Praha. ISBN 80-7277-053-5

Danielisová,A.- Mangel,T. 2008. České Lhotice – Keltské oppidum na úpatí Železných hor. Občanské sdružení Boii. ISBN 978-80-254-3577-9

Keltování s Chrudimkou.cz – 1. díl 

Keltování s Chrudimkou.cz – 2. díl 

Keltování s Chrudimkou.cz – 4. díl

Keltování s Chrudimkou.cz – 5. díl

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli.