Kalendárium – Radovan Lukavský
* 1. listopadu 1919 – † 10. března 2008
Psal se rok 1959 a na naší první scéně chystali znovu po třiatřiceti letech Shakespearova Hamleta. Když herec Eduard Kohout viděl, jak jeho nástupce v této roli během zkoušek hubne, radil mu pít hodně smetany. Možná právě smetana pomohla.
Mladému herci, který necelý měsíc před premiérou oslavil čtyřicáté narozeniny, se Hamletem podařilo dobýt Národní divadlo a stal se po Vojanovi a Kohoutovi kralevicem dánským, na kterého se vzpomíná jako na legendu… Do Národního divadla byl Radovan Lukavský angažován na roli Horatia. Hamleta měl hrát Karel Höger. Pak došlo k události v dějinách herectví ojedinělé: Höger týden před zahájením zkoušek roli Hamleta vrátil. Lukavský byl požádán, aby tuto roli převzal. Karel Höger mu později řekl: „Pane kolego, uvědomujete si, že hrát Hamleta v Národním divadle, to je nejvyšší vrchol herecké dráhy? Pak už to jde jen dolů…” V případě Radovana Lukavského to však neplatilo.
Radovan Lukavský se narodil v roce 1919 v Praze. Původně uvažoval o kněžském povolání, nakonec po maturitě nastoupil na filozofickou fakultu. Chtěl se stát profesorem češtiny a francouzštiny. Když Němci zavřeli vysoké školy, byl totálně nasazen a odveden do rajchu. Po válce se vrátil ke studiu a ač ho herectví bavilo, stále měl zato, že se přece jen stane profesorem. Přímo ze školní scény ho Jiří Frejka angažoval do Městských divadel pražských. Maminka – nadšená ochotnice – byla šťastná, když viděla syna herce na jevišti „kamenného divadla” a tím bylo vlastně rozhodnuto. V Městských divadlech pražských zazářil především jako Bill Starbuck v Nashově Obchodníkovi s deštěm po boku Dany Medřické. V Národním divadle, kde působil na padesát let, sehrál řadu krásných charakterních rolí. Stejně tak ve filmu i v televizi. Vedle vlastního hraní byl profesorem herectví na pražské DAMU. O herectví napsal dvě knihy a mnoho článků.
„Zásadně jsem nikdy neupínal svou ctižádost k nějaké vrcholové roli, ale jen k tomu zahrát co nejlépe, seč mi síly stačí, roli právě svěřenou, i když nebyla zrovna velká,” prozradil v jednom rozhovoru. Divadlo miloval, ale nemluvil o něm jako o druhém domově. Jak říkal: „Na divadle může herec někdy hrát manžela či otce rodiny, ale doma tím manželem i otcem prostě je.” „Neřekl bych, že jsem si vybral herectví, ale spíš že si herectví vybralo mě.” Herectví bral jako poslání a dokládal to citátem ze Shakespeara, že totiž úkolem herce je „nastavit zrcadlo dějům světa, důstojnosti předvést, v čem spočívá, ukázat směšný obraz drzé nafoukanosti, a celé době, se vším, co s ní hýbe, odhalit její podobu a mravy”.
