Kalendárium – Nataša Gollová
* 27. února 1912 – † 29. října 1988
Nataša Gollová byla dobře vychovaná dívka, nikdy nemluvila vulgárně, neměla ráda přiopilé muže, učila se jazyky, jezdila na koni. Byla ale také nekonvenční a bezprostřední. Když pobývala v Paříži, seznámila se tu s dadaistickým básníkem Tristanem Tzarou a na několik měsíců s ním zmizela v Pyrenejích.
Hvězdou filmového plátna se Nataša Gollová stává těsně před válkou. Během roku natáčí až osm filmů. Po okupaci dostal na starosti Barrandovské filmové ateliéry Wilhelm Söhnel, Němec původem z Čech. Dvě největší hvězdy a do té doby nerozlučné kamarádky Adina Mandlová a Nataša Gollová se do něho zamilovaly a navzájem si ho přebíraly. Obě na to po válce doplatily, ale sám Wilhelm Söhnel Československo opustit nemusel.
V posledních dnech války se Nataša Gollová dobrovolně přihlásila jako ošetřovatelka v terezínském ghettu, snad proto, aby odčinila, že si zadala s německým filmem. Tady se nakazila skvrnitým tyfem a jen zázrakem přežila.
V roce 1947 se provdala za režiséra Karla Konstantina. Byli společenský pár, dovedli se bavit – a to i na vlastní účet, ale Konstantin měl rád alkohol a Nataša se od něj naučila pít.
V další kariéře pomohl Nataše Gollové Jan Werich. Téměř čtyřicetileté dal roli mladé dívky Sirael v Císařově pekaři a ona obstála. Hrála pak i v divadle, kterému Werich šéfoval. A tady si Werich a Gollová spolu zahráli v televizní inscenaci.
Po smrti manžela začala stárnoucí herečka více popíjet. Nemohla se s manželovou smrtí vyrovnat. Objevily se příznaky onemocnění kyčlí a kolen, a tak alkohol používala i jako berličku proti bolestem. Na jevišti začala zadrhávat, ale ve filmových rolích starších dam byla stále rozkošná. Přibývající vrásky jí nevadily a stále se ráda smála. Jako když vysypou fůru uhlí, říkávala.
Byla družná, bezprostřední i naivní. Nechtěla být sama, a tak hledala společnost v hospodských lokálech. Nataša Gollová zemřela ve spánku v Domově důchodců a je pochována na Vyšehradském hřbitově.
