Kalendárium – Jan Zajíc
* 3. 7. 1950 – † 25. 2. 1969
Po smrti Jana Palacha se k protestní hladovce a tryzně studentů na Václavském náměstí připojil i středoškolák Jan Zajíc. Palachovo sebeupálení silně prožíval. Ačkoli studoval v Šumperku Střední průmyslovou železniční školu, velmi se zajímal o politiku a literaturu. Po Palachově pohřbu napsal známému mimo jiné toto: „…Často navečer nemůžu ani usnout… Do novin se nemůžu ani podívat, chytne mne vždycky zlost. Lidé kolem mi připadají nevšímaví a zbabělí…“
Jan Zajíc se rozhodl Jana Palacha následovat. Symbolicky si vybral pětadvacátého února. Tento den odpoledne zašel do průjezdu domu číslo 39 na Václavském náměstí. Po těle už byl pomazaný hořlavou pastou na parkety. Na místě vypil kyselinu, polil se čisticím prostředkem a zapálil se.
Z průjezdu se mu nepodařilo vyběhnout. Po několika krocích upadl a uhořel. Jeho oběť vyvolala menší rozruch než ta Palachova. Například pro různá opatření státního aparátu.
Takto zní část textu Jana Zajíce adresovaná občanům Československa:
„…K tomuto činu jsem se odhodlal proto, abyste se už vážně vzchopili a nedali s sebou vláčet několika diktátory. Pamatujte, když někomu vystoupí voda nad hlavu, je už jedno o kolik. Nemáme se čeho bát, jedině smrti. Ale smrt není zlá. Strašné je jenom umírání. A toto je pomalé umírání národní svobody. Nenech si krásný český a slovenský lide diktovat, s kým navěky půjdeš…“
