Kalendárium – Jan Werich
* 6. února 1905 – † 31. října 1980 (75 let)
Představovat Jana Wericha je zbytečné a říci o něm něco originálního téměř nemožné. Neznáme ho jenom jako skvělého herce a komika, ale i jako moudrého klauna a filosofa. Jeho role, písničky i citáty jsou notoricky známé.
Pojďme spolu zavzpomínat na jeho začátky, které jsou neodmyslitelně spjaté s jeho životním přítelem, kterého potkal v jedenácti letech v jedné třídě gymnázia v Křemencově ulici. „On byl strašně drzý. Celý život říkal lidem všecko do očí,” vzpomínal Jiří Voskovec.
Začátek tvůrčí spolupráce V+W spadá do období, kdy oba studovali na právnické fakultě UK. Ze třítýdenního pobytu u Voskovcových na Sázavě se zrodila Vest Pocket Revue. Názvem mysleli malou revue do kapsičky u vesty. Werich byl tehdy na plakátech uveden jako J. W. Rich. Premiéru měla na malostranském jevišti Umělecké besedy 19. 4. 1927 a byla určena pro Voskovcovy spolužáky z francouzského lycea.
Werich vzpomínal: „Když jsme hráli poprvé, a mysleli si, že naposledy, Vestpoketku, utrhly se špagáty, na kterých visely kulisy. Proto nás vystrčili před oponu a řekli, že musíme lidi nějak zabavit. A tak vznikla první forbína.”
V lednu 1939 emigrovali spolu s Jaroslavem Ježkem do Ameriky. Po návratu založili ve 46. roce Divadlo V+W na stejném místě, kde před válkou hrálo Osvobozené, ve Vodičkově ulici v paláci U Nováků. V březnu roku 1948 tu měl premiéru americký muzikál Divotvorný hrnec, ve kterém hlavní roli Káči hrála do té doby neznámá Soňa Červená a Čochtana Jan Werich. Po Voskovcově emigraci Divadlo V+W zaniklo a muzikál se přestěhoval do Karlína. Na poslední děkovačku slavného muzikálu roku 1950 si Werich přinesl velký kufr s nálepkami Paříž, Londýn, New York a zeptal se publika: „Chcete vidět největšího vola?” Lidi sborově zařvali: „Ano!” „Tak jsem se vrátil,” dodal. Potom vzal do ruky kontrabas a začal s ním všelijak točit a nahlížet do něj. „Co tam hledáte?” zeptal se herec František Černý. „Své známé v base.” Soňa Červená později nostalgicky na Divadlo V+W vzpomínala. „Jiří Voskovec byl režisér, a to výborný, on byl hlavou všeho, zatímco Jan Werich byl to srdce, klaun v tom nejvyšším slova smyslu.”
Vladimír Just později dodal: „Kritický intelektuál se nakonec až do svých dnů živil herectvím, zatímco geniální klaun a herec se doma k této profesi dostával čím dál méně a skončil spíše v roli kritického intelektuála.”
Werich by možná s lehkým úsměvem na tváři podotkl: „Osud je vůl, to jste si všim. Ten si dělá věci podle sebe a nebere na nikoho ohled.”
