Kalendárium – Alexandr Sergejevič Puškin
* 6. června 1799 – † 10. února 1837
Málokdo má po sobě pojmenované nejen náměstí, muzeum, ale dokonce i město. Puškin ano. Že je v Rusku velmi vážený, dokazuje i to, že se v devadesátých letech sešla čtyřicítka Puškinů v Petrohradě, aby svého významného předka uctila. Dnes se jeho rod vzniklý ze dvou dcer a dvou synů rozkošatil na 58 větví. Jeho pravnuk, víc jak osmdesátiletý Boris Puškin byl také jedním z organizátorů slavnostního setkání při příležitosti 210. výročí narození Alexandra Sergejeviče Puškina, které se konalo před dvěma lety.
Slavný básník pocházel ze starého šlechtického rodu. Po matce zdědil bouřlivou a tvrdohlavou povahu. To se odrazilo i v jeho tvorbě a postoji k monarchii. Po vydání satirických veršů o caru Alexandru I. mu hrozilo vyhnanství na Sibiř. Když mu car Mikuláš dovolil návrat do Moskvy a Petrohradu, byl Puškin nadšený. Ale ne nadlouho. Trápila ho cenzura a jen díky své krásné manželce byl u dvora i nadále trpěn. Pomyslný olej do ohně přililo i jeho historické drama Boris Godunov, které popisuje boj o moskevský trůn a dává nahlédnout do vztahů mezi panovníkem a lidem. Mezi další slavná díla patří Piková dáma, nebo Evžen Oněgin. Obě knihy jsou dnes především známé jako opery.
Byla to patrně tajná policie, která nakonec zosnovala akci, která vedla k nešťastnému souboji. Puškinova manželka Natálie Nikolajevna, rozená Gončarová, byla v podezření, že má poměr s manželem své sestry Georgem d´Anthesem. Puškin ho vyzval tedy na souboj, ve kterém byl sám smrtelně zraněn.
„Pouze nesmrtelní básníci si mohou dovolit umírat mladí,” řekl Jiří Žáček. To platí i o Alexandru Sergejeviči Puškinovi, který zemřel několik dní po souboji v pouhých 37 letech.
