Já, matka – Vím vlastně, co chci?
Je to týden a pár dní, co jsme s malým konečně doma. Tak jsem se těšila na ty chvíle, že mi nedocházelo, jaké to bude. Protože…
1) Musím vařit – v nemocnici jsem měla snídaně, obědy i večeře. Sice se to kolikrát nedalo jíst, ale darovanému koni…
2) Musím malému chystat mlíčko – v nemocnici bylo vše připraveno, stačilo zajít do speciální ledničky, najít tam flaštičku se jménem mého syna a hotovo
3) Musím prát – v nemocnici jsem nosila noční košile celý den, když byla špinavá, hodila se do prádla a vzala jsem si čistou
4) Musím nakupovat – v nemocnici jsem měla vždy vše dovezeno, stačilo napsat sms příteli a už to bylo
Teď, když se na to koukám, tak já se měla v té nemocnici dobře. Velmi dobře. Televize na pokoji, čtečka, noťas u sebe… Nic mi tam nechybělo. Joooo, ale to mi došlo, až když jsem doma. A přitom jsem to tam nenáviděla… (smích) Ale doma jsme všichni čtyři a jsme šťastní, to je nejvíc! (usmívám se)
V pátek jsem byla s malým u doktorky, ten můj frajer už váží 3.260 g, abyste věděli, průměrně za den téměř 50 g přibírá – je to borec! Hihi.
A ještě jedna informace. Dnes jsem vlezla, poprvé v životě, do obchodu s Yankee svíčkama. Nikdy jsem si žádnou takovou nekoupila, nedostala, a tak jsem si řekla, že obětuju tak ty dvě stovky a vyzkouším je. Haha, už se smějete, jak jsem naivní? U pokladny, 369 korun za malou – úplně malinkatou. Aloe vera, doufám, že to bude vonět, protože mě jinak opravdu picne.
Malý Jiříček pláče, letím… Mějte se!.
