Já, matka – První rodinné Vánoce
Tak a máme to za sebou. První vánoce jako rodina i s prckem. Pohoda, úsměv, vánoční nálada, s tím vším jsme se ráno probudili a těšili se absolutně na všechno.
A pak to přišlo… Od rána malý protiva, takže pořád houpat, nosit, třepat, papat… Vaření hrachovky. Zapomněla jsem namočit hrách, takže honem ještě do obchodu pro půlený. Chlap musel pro vánoční dárky (jednou ho za to sejmu, přísahám). Takže na všechno sama. Obléct malého, dát do kočárku, zajet do obchodu, přijedu domů, vysleču malého, opět musím nosit, než usne. Takže cca v 12 hodin jsem začala vařit hrachovku. Hej! Nevytáhla jsem řízky (u nás se nejí ryby) z mrazáku. Myslíš, že to rozmrzne? Říkám si v duchu. No, musí, obchody už jsou zavřené. Použila jsem mikrovlnku na rozmrazení řízků (dělám to hrozně nerada) a klepu, obaluju… Chlap s malým kouká na pohádky a já sama v kuchyni, samotinká… Žádná pohádka, nic…
Hrachovka udělaná, udělat do ní opečený rohlík – a zase krájím a peču. Smažím i řízky… Ještě že bramborový salát byl od maminky.
Mezičas vyplňován přebalováním a krmením malého. V pět zasedneme ke stolu, pojíme, odebereme se ke stromečku, kde máme dárky od celé rodiny. Bylo jich hodně, ale z 95% pro malého. ? Tohle jsme si užili, to rozbalování bylo fajn, natěšení, co tam bude… A tu plyšák, tam kousátko, tady kolotoč nad postýlku… Pro mě v balíčku vlhčené ubrousky nebo plenky… No, proč ne.
Úklid všech papírů, uspání malého, uklizení a umytí nádobí, sednutí k televizi (konečně po celém dni uvidím aspoň jednu pohádku) a ihned jsem vytuhla. Vzbudila jsem se pláčem malého, který si vyžadoval opět mlíko… O půl jedné ráno…
Hou, hou, hou, krásné svátky vám všem!
