Já, matka – Pokroky v rehabilitacích
Ahojte,
Vy, co sledujete tyto články. Zjišťovali jste na základě mého nedávného článku, co je to Bobathova metoda cvičení? Jednoduše jde o to, že se dítě stimuluje pomocí otáčení. Takže jej zvedáte z boku, kdy ho na něj přetočíte, pokládáte přes bok a poté přetočíte na záda, když přebalujete, opět otočíte, vložíte plínu z jedné strany, otočíte na druhou a „doložíte“ druhou část plenky. Prostě je to velmi nenásilná forma, která nemá takové účinky jako Vojtova metoda (která je hodně násilná a nepříjemná jak pro miminka, tak maminky psychicky), ale dítě se u Bobatha prostě přetáčí a tím se stimuluje jeho tělo. Zjednodušeně řečeno.
Byli jsme s malým dvakrát. Teď jdeme po třetí. Nemyslete si teď o mě, že jsem krkavčí matka nebo něco podobného, protože já s malým cvičím už od narození, ale přesně tak, jak mi to bylo řečeno na rehabilitacích to nedělám. Přebaluju normálně, zvedám, jak mě napadne. Jednou za den se ovšem cvičení Bobatha věnuju, to je pravda, i když by to mělo být mnohem a mnohem častěji. Aspoň čtyřikrát za den a u přebalování pokaždé.
Když jsme byli podruhé na návštěvě u fyzioterapeuta, tak mi řekl, že už vidí jisté pokroky. Nemá tak „rozpláclé“ břicho, otáčí se lehčím způsobem – sám pomáhá svou vlastní váhou. A já si v tu chvíli řekla – Cože?! Samozřejmě jen v duchu, přece když vypadám jak dokonalá matka, která ho otáčí každou chvilku, nebudu to nikomu vymlouvat.
Je mi tedy jasné, že je to zásluha mého syna, a jen jeho, protože jej nechám třeba v postýlce a on se sám snaží přetáčet. Nezasahuju a nechávám tomu volný průběh. Když tohle vidím, tak je mi líto těch maminek, které se svěřují, že chodí na Vojtovku, pláčou u toho, protože pláče i dítě, psychicky jsou na tom špatně a přitom si kolikrát děti na to přijdou samy. Ony, dětičky, ví, kdy nastal čas se přetočit, začít lézt, vstávat a podobně. Některé na to přijde dříve, jiné později. Mnohokrát mám pocit, že neurologové to píšou podle tabulek. Má 4 měsíce a nepase koníčky, šup s ním na rehabky, já z toho mám body, ale už je nezajímá, že má 4 měsíce a dva dny a začne sám. A já to teď vidím v reálu. Samozřejmě neshazuji práci fyzioterapeutů, to v žádném případě, ale ani jedno dítě, co znám, není tabulkové, trocha empatie by v mnoha případech vůbec neškodila.
Maminky, vy, co chodíte s mrňousky na rehabky, držte se, obrňte se trpělivostí, však dětičky to těm doktorům ještě natřou!
Mějte krásný den, my jdeme právě na rehabilitace.
