Já, matka – Osmiměsíční dítě!
Už je to osm měsíců, co je malý na světě. Je to neskutečné, jak ten čas letí. Zatím ho tedy ale zastavit nechci. A určitě chcete vědět proč.
Rostou mu zuby. To je první věc. I když spí celou noc, je bez teplot, tak ten jeho pláč, sice se dostaví jednou za den, ale stojí za to. Nejčastěji u oběda – to pak ty těstoviny s rajčaty, které jsou pořádně červené, a zrovna když má plnou pusu, lítají na všechny strany. Pár vteřin jekot jako blázen a najednou ticho. Pusa od ucha k uchu, směje se a vůbec neví, že by brečel. A už se tohle nikdy jindy neděje. Ani ráno, ani dopoledne, ani večer, ani v noci. Takže vlastně zlaté dítě a já se aspoň naučím pořádně vytírat ty jeho obědy.
Druhá věc, co se naučil, je se rozčilovat. Dám mu něco do ruky, ho to zajímá, a když mu to, nedej bože, vezmu, tak ten začne ječet… Nedávno se to stalo u doktorky. Bylo to na něj dlouho, tudíž jsem jej musela zabavit a nevěděla jak. Hračky doma, já ho nezajímala… Tak jsem popadla první letáček, který byl po ruce a byl klid. Ve chvíli, kdy jej začal strkat do pusy a ten papír se roztápět, musela jsem zakročit a vyrvat mu jej z pařátů… Doslova… A vteřinu na to… Takový jekot, že i sestřička vyšla z ordinace, co se děje. Jůůůůů, sociálku na mě!
Naštěstí je to můj malý uzlíček, který nevydrží plakat, vztekat se nebo mračit dlouho. Po pár vteřinách, někdy minutách se směje jak měsíček na hnoji a je to spokojené dítě. Si vždycky řeknu, že jsem vlastně ráda, protože plakal, jinak bych nevěděla, jak to zní. A to si teď nevymýšlím, je fakt zlatý.
Informace, týkající se minulého článku – zánět ledvin zažehnán. Je v pořádku a teď nás čeká očkování. Jsem zvědavá, jak na to bude reagovat.
Fotku, kterou dneska postuju, jsem vybrala záměrně. Abyste věděli, že opravdu je to smíšek a pracovně jsem ji nazvala – heyyyya, whats up guys?!
Mějte se krásně a zase za týden… !
