Já, matka – Návštěva neurologie volume 2
Určitě si pamatuje, jak jsem tady popisovala první návštěvu neurologie. Přišla jsem tehdy domů totálně naštvaná, vytočená a nadávala jsem na doktorku a její chování takovým způsobem, až jsem se divila, kde se to ve mně bere. Byla jsem rozhodnutá k ní už nejít. Objednala jsem další návštěvu přímo k primáři oddělení, protože tohle prostě ne.
Jaké bylo mé překvapení, když mi v pátek volali z neurologie, že primář musel někde odjet, na nějakou konferenci, nebo co, a tak mě bude mít na starost opět ta stejná doktorka. Když jsem to odmítla, tak mi nabídli další termín až za půl roku, tudíž jsem to musela zkousnout a dnes tam jít, byť se mi tu doktorku vidět nechtělo.
A teď přichází obrovské překvápko. Doktorka byla naprosto skvělá. Ne, nedělám si srandu, asi 20 minut mi vysvětlovala všechno, co jsem potřebovala vědět, na malého mluvila, a kdyby mohla, tak si s ním hraje, se mnou si povídala, nejen, že jsem zjistila její věk, co ráda dělá, ale také jsme zabrousily k jejím dětem… Obrat o stoosmdesát stupňů. Nejdřív jsem koukala jak z jara, ale pak mi to došlo. Vždyť ona byla u toho, když jsem si stěžovala sestře, že k ní nechci… Na druhou stranu, že by si to pamatovala? A nebo si k nám udělala poznámku? Ono je to jedno, hlavní je že to dnes všechno proběhlo na jedničku. I když asi ne úplně všechno… No, malý má pořád velké ty komůrky, ale bylo mi vysvětleno, že je to z toho důvodu, protože je to velký chlap. Za dva měsíce má naplánováno sono a pokud komůrky budou stejně velké, už se to řešit nebude. Pokud porostou… na to ani nechci myslet. Nepřipouštím si to a věřím, že to bude v pohodě.
Jo a ještě jedna informace, koupila jsem malému kšiltovku. Když ji dostal poprvé na hlavu, tak začal šilhat díky tomu, jak koukal na ten kšilt. Po pár vteřinách přestal, ale já se začala tak smát, že jsem nedokázala přestat dalších deset minut.
A přikládám fotku z dnešní návštěvy neurologie, kde má i tu zmíněnou kšiltovku. To mám frajera, co?
Mějte se krásně!
