Já, matka – Mateřská je opravdu dovolená
Je úžasné sledovat, jak se malý vyvíjí a postupuje dál. Není to tak dlouho (no, dobře, dva měsíce jsou v dětském životě asi dost), kdy se začal vědomě smát na mě. Ráno, když se probudí na mě „zavolá“ tím svým ááááá a když přijdu a řeknu dobré ráno, začne se culit jak měsíček na hnoji.
Před dvěma týdny si začal dávat pěstičky do pusy, cumlat si palec a systematicky vyhazuje dudlík a nahrazuje jej právě svými prsty. Jakmile jej to ale začne nudit, spustí srdceryvný řev, že by rád zpátky dudlík. A před pár dny začal prskat. Snaží se napodobovat zvuky auta, nám, dospělým, známé jako brrrrm, ale v jeho podání je to vcelku neidentifikovatelný zvuk, který provází mohutné prskání a slintání. Dej bůh věčnou slávu tomu, kdy vymyslel slinták, jinak by u nás v domácnosti běžela pračka nepřetržitě a jistě by se to projevilo na vyúčtování vody a elektřiny.
U mě nového není nic, mám doskládané puzzle, o kterém jsem psala v některém minulém článku a včera jsem se pustila do dalšího. To víte, na mateřské člověk nesmí zahálet. Ale abyste si nemysleli, že nedělám nic jiného. Ještě jsem stihla vyprat pračku, přečíst jednu knihu (celou), uvařila jsem, uklidila a vytřela celý byt (tedy přesněji ty plochy, kde máme lino). ? Je sice pravda, že oči jsem zavřela asi ve dvě ráno a v šest už zase vstávala, abych mohla číst další knihu, ale to je u mě naprosto normální. Pravidelně mám 4 až 5 hodin spánku, někdy od doby, kdy jsem začala „blogovat“. Už to tak vedu tedy dva roky a něco, tělo si zvyklo a myslím, že všichni jsou spokojeni. Tím myslím své tělo, mozek, dítě, chlapa, psa a domácnost.
Prďolka nedávno oslavil 4 měsíce a já mu dala jako dárek DVD Krtečka. Byste nevěřili, jak je to dítě spokojené, když se mu pustí pohádka. Nejdříve si s krtkem popovídá, asi si říkají, jak se kdo má, poté ho pár chvil sleduje a nakonec usne. Dobrý usínáček. A maminka si mezitím dělá svoje. Nedávno jsem vzpomínala, jak mi mé kamarádky říkala, že si mám ještě těhotenství užívat, jakmile se narodí malý, že mi všechno skončí. Přestanu stíhat číst, nebudu stíhat své věci a budu skákat jen kolem dítěte, tak jak to měly ony. Je pravda, že s jeho infekcí jsem si užila své, ale od začátku roku mám přečteno 19 knih, spoustu věcí jsem stihla a přijde mi, že i přes den zvládám vše tak, jak potřebuji. Chvílemi, když se dívám na ten můj uzlíček, tak přemýšlím, jestli kamarádky neporodily nějakého vetřelce, protože můj prďolka je totálně zlaté dítě. Ale ono se to říká všeobecně o nedonošených. Že jsou „hodnější“ než donošené a možná na tom něco bude. Protože můj malý chodí spát v devět večer a vstává kolem osmé ráno. Což mi taky dobrá polovina kamarádek závidí. Holt, jaký si to uděláš, takový to máš. A mi se malej povedl.
Tím samozřejmě nechci nikoho urazit, ale měla jsem štěstí. A vlastně jej mám pořád.
Dnes článek zakončí fotka, kde jasně vidíte snahu si strčit obě pěstičky do pusy. Né jednu, ale obě!
